IV. ÚS 1496/09

29. 07. 2009, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

Ústavní soud rozhodl dne 29. července 2009 v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické o ústavní stížnosti P. T., zastoupeného JUDr. Lenkou Vančatovou, advokátkou, AK se sídlem Slezská 19, 120 00 Praha 2, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, ze dne 16. 4. 2009 čj. 29 UL 3/2009-2898 a proti jinému zásahu Okresního soudu v Jablonci nad Nisou, spojené s návrhem na přednostní projednání věci, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ve včas podané ústavní stížnosti stěžovatel tvrdil, že shora označeným usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, a nerozhodnutím Okresního soudu v Jablonci nad Nisou o návrhu ze dne 9. 3. 1998 byla porušena jeho práva ústavně zaručená v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").

Z napadeného usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, a dalších příloh připojených k ústavní stížnosti, především usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 29. 7. 1999 sp. zn. 10 Nc 33/96 vyplynulo, že stěžovatel je otcem nezletilého Dominika (jedná se o pseudonym), kterého Obvodní soud pro Prahu 3 předběžným opatřením ze dne 27. 2. 1997 čj. 10 Nc 33/96-88 svěřil do výchovy matky, otci stanovil vyživovací povinnost a rozhodl, že je oprávněn stýkat se s nezletilým synem v každém sudém týdnu v roce v sobotu v době od 9.00 do 18.00 hod. Matka A. T.á však styk dítěte s otcem ve dnech 7. a 21. 2. 1998 a dne 7. 3. 1998 zmařila, a proto stěžovatel podal dne 9. 3. 1999 návrh na výkon rozhodnutí udělením pokuty. Podle stěžovatele nebylo o návrhu dosud rozhodnuto, a to i přes opakované stížnosti předsedům soudů, kam byl opatrovnický spis postupně delegován. Posledně příslušný Okresní soud v Jablonci nad Nisou odmítl o návrhu rozhodnout s odůvodněním, že stěžovatel svými pozdějšími návrhy změnil návrh na odnětí nezletilého matce a jeho svěření do výchovy otce, a argumentoval, že návrhy otce Obvodní soud pro Prahu 3 usnesením ze dne 29. 7. 1997 sp. zn. 10 Nc 33/96 zamítl (výrok III.). Stěžovatel se proti tomuto závěru ohradil, tvrdil, že je mu podsouván procesní úkon, který neučinil, a trval na rozhodnutí o návrhu ze dne 9. 3. 1998; v tomto smyslu požádal o určení lhůty k provedení procesního úkonu podle § 174a zákona č. 6/2002 Sb.

Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ústavní stížností napadeným usnesením návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu - rozhodnutí o návrhu otce ze dne 9. 3. 1998 na výkon rozhodnutí udělením pokuty matce za zmařené styky otce s nezletilým ve dnech 7. 2. 1998, 21. 2. 1998 a 7. 3. 1998, včetně uložení povinnosti matce nahradit náklady řízení, zamítl (výrok I.) a nepřiznal stěžovateli právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). Za rozhodující považoval, že Obvodní soud pro Prahu 3 změnil předběžné opatření z února 1997 a styk otce s nezletilým Dominikem zakázal usnesením ze dne 29. 7. 1999 čj. 10 Nc 33/96-522 (výrok I.), potvrzeného usnesením Městského soudu v Praze ze dne 27. 3. 2000 čj. 15 Co 127/2000-817. Krajský soud dospěl k závěru, že za dané situace je nemožné rozhodnout o jakémkoliv návrhu otce na výkon rozhodnutí o styku s nezletilým, který byl podán před vydáním usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 dne 29. 7. 1999, a konstatoval, že Okresní soud v Jablonci nad Nisou není oprávněn z tohoto důvodu o návrhu ze dne 9. 3. 1998 rozhodnout; ve vztahu k tomu procesnímu úkonu tak nelze dovodit průtahy.

V ústavní stížnosti stěžovatel podrobně rekapituloval svoje úsilí vynaložené k dosažení vydání rozhodnutí, kterým by byla matka nezletilého nucena respektovat soudem určená pravidla styku dítěte s otcem, a odmítl, že by návrh na výkon rozhodnutí uložením pokuty následně změnil návrhem na odnětí dítěte matce; v této souvislosti poukázal na to, že i Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, v odůvodnění usnesení připustil, že Obvodní soud pro Prahu 3 interpretoval jeho tehdejší návrhy nepřesně. Porušení svých práv stěžovatel spatřoval v nečinnosti obecných soudů, které o jeho návrhu ze dne 9. 3. 1998 nerozhodly - Obvodní soud pro Prahu 3 v období od 9. 3. 1998 do 5. 9. 2001, Okresní soud v Liberci v období od 5. 9. 2001 do 6. 11. 2006 a Okresní soud v Jablonci nad Nisou v období od 6. 11. 2006 až dosud. Krajskému soudu v Ústí nad Labem, pobočce v Liberci, stěžovatel vytkl, že při rozhodování o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu nezohlednil to, že žádné rozhodnutí, kterým by bylo ve výroku pojednáno o jeho návrhu ze dne 9. 3. 1998, neexistuje a že nahradil absenci takového soudního rozhodnutí vlastní fikcí, podle které se výrok III. usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 29. 7. 1999 týká všech návrhů otce. Podle stěžovatele krajský soud modifikací rozsudečného výroku Obvodního soudu pro Prahu 3 rozhodl v rozporu se skutkovým stavem věci, kterou nesprávně právně posoudil, aniž by své rozhodnutí řádně a srozumitelně odůvodnil a zejména uvedl, na základě jaké právní normy tak učinil.

Stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud vydal nález, kterým by napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, zrušil a přikázal Okresnímu soudu v Jablonci na Nisou, aby nepokračoval v porušování práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny spočívajícím v nerozhodnutí o návrhu na výkon rozhodnutí ze dne 9. 3. 1998 a přikázal mu pokračovat v řízení o tomto návrhu a rozhodnout o něm.

S ústavní stížností byl spojen návrh na přednostní projednání věci ve smyslu § 39 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí a postup Okresního soudu v Jablonci nad Nisou z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv stěžovatele a poté dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Podstatou ústavní stížnosti směřující proti jinému zásahu orgánu veřejné moci je tvrzení o průtazích v řízení o návrhu na výkon rozhodnutí ze dne 9. 3. 1998.

V judikatuře Ústavního soudu jsou průtahy v řízení podřazeny pod zásah orgánu veřejné moci [srov. ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona Ústavním soudu], kterýžto pojem Ústavní soud obecně chápe zpravidla tak, že jde o převážně jednorázový, protiprávní a zároveň protiústavní útok tohoto orgánu vůči základním ústavně zaručeným právům a svobodám, který v době útoku představuje trvalé ohrožení po právu existujícího stavu, přičemž takový útok sám není výrazem (výsledkem) řádné rozhodovací pravomoci tohoto orgánu a jako takový se vymyká obvyklému přezkumnému či jinému řízení; z této fakticity musí posléze vyplynout, že důsledkům takového "zásahu orgánu veřejné moci", neplynoucímu z příslušného rozhodnutí, nelze čelit jinak než ústavní stížností, případně nálezem Ústavního soudu, obsahujícím zákaz takového zásahu. Tato podmínka není přirozeně splněna tam, kde poškozenému je k dispozici ochrana daná celým právním řádem republiky (srov. nález sp. zn. III.ÚS 62/95, Sb. n. u. sv. 4, str. 243).

Standardní zásadou rozhodovací praxe Ústavního soudu je, že jeho možnosti zasáhnout do procesů vedených obecnými soudy jsou - v případě tvrzených průtahů v řízení - omezeny na situace, kdy průtahy v řízení dosud trvají, jsou aktuální, stěžovatel je tímto zásahem orgánu veřejné moci již nebo ještě postižen a náprava nebyla zjednána ani na základě stížnosti na průtahy v řízení dle ustanovení § 164 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ani návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu ve smyslu jeho ustanovení § 174a. Jak Ústavní soud zjistil, taková situace není ve stěžovatelově případě dána.

V projednávané věci stěžovatel žádal, aby Ústavní soud nálezem přiměl Okresní soud v Jablonci na Nisou vykonat rozhodnutí - předběžné opatření ze dne 27. 2. 1997, kterým byl upraven styk stěžovatele s nezletilým synem, tak, že matce nezletilého bude k vynucení plnění soudního rozhodnutí uložena pokuta. Pokutu ukládanou v tomto druhu výkonu však nelze chápat jako pouhé sankční opatření, pokuta má zároveň (ne-li především) donucující charakter. Její funkcí je zajistit, aby zájmy nezletilého dítěte nebyly porušovány a aby o nezletilé dítě bylo pečováno podle pravidel stanovených soudním rozhodnutím; tím jsou zároveň hájeny i zájmy druhého z rodičů, kterému není dítě svěřeno do péče, ale na výchově dítěte se podílí. Úprava styku stěžovatele s nezletilým synem byla časově omezená, k její změně došlo usnesením Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 29. 7. 1999 sp. zn. Nc 33/96, kterým obvodní soud styk otce s nezletilým zakázal. Uložení pokuty ztratilo svoji právní funkci, neboť nelze donutit matku k plnění pravidel styku otce s nezletilým dítětem za situace, kdy je již styk zakázán. Změnou úpravy tak nastala nová situace a případnou újmu na právech stěžovatele již nelze napravit. Výkon rozhodnutí by tak v současné době představoval výkon práva mimo meze zákona. Na tomto závěru by nemohl nic změnit ani stěžovatelem požadovaný vyhovující nález Ústavního soudu, neboť jeho dopad na styk otce s nezletilým dítětem, který měl být realizován před více než deseti lety, by byl zcela nulový. Za daného stavu dospěl Ústavní soud k závěru, že zde chybí požadavek bezprostředního a přítomného zásahu a s ohledem na princip minimalizace zásahů do rozhodovací činnosti obecných soudů již nemá další smysl řízení v nějaké věci provádět (srov. usnesení II.ÚS 413/97, dostupné v elektronické podobě na http://nalus.usoud.cz, viz též Filip, J., Hollander, P., Šimíček, V. Zákon o Ústavním soudu, Komentář, 2., přepracované a rozšířené vydání, Praha, C. H. Beck 2007, str. 586).

Napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci, jímž byl zamítnut návrh stěžovatele na provedení požadovaného procesního úkonu, tak ve smyslu právních závěrů shora uvedených zcela obstojí. Rozhodnutí je založeno na zjištění o nedostatku pravomoci Okresního soudu v Jablonci nad Nisou rozhodnout o návrhu otce podaném v době před 29. 7. 1999, což vedlo soud k závěru o absenci průtahů ve vztahu k požadovanému procesnímu úkonu. Právní závěr krajského soudu nevykazuje stopy svévole, nepostrádá racionální základ a nelze jej považovat za extrémně nesouladný se skutkovým zjištěními. I přes jeho velmi stručné odůvodnění je z ústavně právního pohledu přezkoumatelný a akceptovatelný a Ústavní soud tak ústavní stížnost proti němu směřující posoudil jako zjevně neopodstatněnou. Pokud se krajský soud v odůvodnění svého rozhodnutí pokusil osvětlit postup Obvodního soudu pro Prahu 3 a Městského soudu v Praze při rozhodování o návrhu otce ze dne 9. 3. 1998, či se pustil do úvah, které podle stěžovatele neměly oporu ve skutkových zjištěních a se kterými tento nesouhlasil, nemohla tato kritika přivodit vyhovění ústavní stížností a vydání kasačního nálezu; související úvahy krajského soudu nebyly pro rozhodnutí relevantní. K výtce, že krajský soud neuvedl, na základě kterého zákonného ustanovení rozhodl, Ústavní soud uvádí, že pouhá nesprávnost rozhodnutí není referenčním hlediskem ústavněprávního přezkumu; tím je až kriterium ústavnosti. Z pohledu závěrů vyložený ve vztahu k jinému zásahu orgánu veřejné moci ztrácí napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, zcela na svém schopnosti zasáhnout do ústavně zaručených práv stěžovatele.

Aniž by Ústavní soud považoval za nezbytné formálně (usnesením) vyhovět návrhu na projednání věci mimo pořadí ve smyslu ustanovení § 39 zákona o Ústavním soudu, rozhodl o podané ústavní stížnosti bezodkladně.

Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 29. července 2009


Vlasta Formánková, v. r.
předsedkyně senátu Ústavního soudu


Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 29. 7. 2009, sp. zn. IV. ÚS 1496/09, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies