IV. ÚS 1544/09

29. 07. 2009, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

Ústavní soud rozhodl dne 29. července 2009 v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce Miloslava Výborného a Michaely Židlické o ústavní stížnosti obchodní společnosti FOCUS-METAL, s. r. o., se sídlem Jiráskova 399/11, 757 01 Valašské Meziříčí, zastoupené Mgr. René Gemmelem, advokátem, AK se sídlem K. Sliwky 126/18, 733 01 Karviná-Fryštát, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 4. 2009 čj. 42 Co 132/2009-115 a rozhodnutí Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 9. 2. 2009 čj. 18 C 337/2008-96 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností se stěžovatelka s tvrzením o porušení svých práv ústavně zaručených v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") domáhala zrušení shora označených rozhodnutí obecných soudů, kterými bylo přerušeno řízení o zrušení rozhodčího nálezu a návrhu na odklad vykonatelnosti.

V ústavní stížnosti uvedla, že řízení bylo přerušeno z důvodu trestního stíhání rozhodce a jejího jednatele, trestní řízení je však teprve ve stadiu přípravného řízení a je předpoklad, že bude trvat ještě několik let. Stěžovatelka má však za to, že trestní řízení nemůže nijak ovlivnit výsledek soudního sporu o žalobě na zrušení rozhodčího nálezu, neboť žaloba nebyla podána v zákonné tříměsíční lhůtě u věcně příslušného soudu a nemůže o ní být rozhodnuto jinak než zamítnutím pro opožděnost. Žalobkyně sice v tříměsíční lhůtě doručila žalobu Krajskému soudu v Ostravě, ten však nebyl k jejímu projednání věcně příslušný. Vrchní soud v Olomouci rozhodl usnesením ze dne 4. 9. 2008 Ncp 1027/2008-79, že věcně příslušným je okresní soud podle ustanovení § 9 odst. 1 o. s. ř. a věc postoupil k dalšímu řízení Okresnímu soudu v Novém Jičíně. Tomu žaloba napadla až po 4. 9. 2008, tedy po uplynutí doby k podání žaloby podle § 32 odst. 1 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů. Pro posouzení, zda řízení bylo přerušeno důvodně, považovala stěžovatelka za rozhodné vyřešení otázky, zda musí být žaloba na zrušení rozhodčího nálezu doručena v tříměsíční lhůtě věcně příslušnému soudu nebo postačí doručení jakémukoliv obecnému soudu. Dle jejího přesvědčení došlo k přerušení řízení při daném právním stavu nedůvodně, proto představuje průtahy řízení a ve svém důsledku porušuje její právo na projednání věci v přiměřené lhůtě.

Z napadených usnesení připojených k ústavní stížnosti vyplynulo, že Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl o přerušení řízení vedeného pod sp. zn. 18 C 337/2008, ve kterém se žalobkyně obchodní společnost Vodovody a kanalizace Jablonné nad Orlicí, a. s., domáhala zrušení rozhodčího nálezu rozhodce Mgr. M. M. Okresní soud přerušil řízení do doby pravomocného skončení řízení vedeného před PČR - útvar odhalování korupce a finanční kriminality, služby kriminální policie a vyšetřování - expozitura Ostrava, čj. OKFK-311-597-2008-29; předmětem šetření orgánů činných v trestním řízení je trestná činnost rozhodce M. a jednatele stěžovatelky při vydávání rozhodčích nálezů.

K odvolání stěžovatelky Krajský soud v Ostravě usnesení okresního soudu potvrdil. K námitce stěžovatelky o opožděném podání žaloby konstatoval, že rozhodčí nález byl žalobkyni doručen dne 4. 2. 2008 a žaloba - návrh na jeho zrušení - byla doručena Krajskému soudu v Ostravě dne 7. 2. 2008, v elektronické podobě dne 6. 2. 2008. Podle § 82 odst. 1 o. s. ř. je řízení zahájeno dnem, kdy došel soudu návrh na jeho zahájení. Odvolací soud uvedl, že i když to není v občanském soudním řádu výslovně uvedeno, soudní praxe dovodila, že procesní i hmotněprávní účinky zahájení řízení nastávají i tehdy, byl-li návrh podán u věcně nebo místně nepříslušného soudu. Kdy došlo v projednávané věci k postoupení věci soudu věcně nebo místně příslušnému, tak nebylo podle krajského soudu významné, a proto odvolací námitky stěžovatelky označil za neopodstatněné.

Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky a poté dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Stěžovatelka namítla průtahy v řízení v důsledku rozhodnutí o přerušení řízení. Ústavní soud však dal ve své rozhodovací praxi najevo, že usnesení o přerušení řízení (resp. o zamítnutí návrhu na pokračování v řízení) nepovažuje zpravidla za rozhodnutí, které je způsobilé zasáhnout do ústavně zaručených práv. Důvodem přerušení řízení podle § 109 odst. 2 písm. c) občanského soudního řádu je to, zda je v jiném řízení řešena otázka, která může mít pro rozhodnutí soudu zásadní význam. Je-li tato okolnost dána či nikoliv, je věcí zvážení konkrétních okolností případu. Tato otázka je věcí výkladu jednoduchého práva a její hodnocení přísluší obecným soudům, které jsou oprávněny a současně i povinny odpovědně zvážit, jaký procesní postup v konkrétním případě zvolí. Ústavnímu soudu zpravidla nepřísluší zpochybňovat procesní postup soudů, které jsou v dané věci nejlépe informovány o okolnostech případu, ani měnit jejich závěry, jsou-li ve vztahu k přerušení řízení řádně odůvodněny (srov. např. usnesení sp. zn. I.ÚS 491/03, III.ÚS 350/04, III.ÚS 275/06 a další dostupná na http://nalus.usoud.cz).

Ústavní soud ověřil, že napadená rozhodnutí jsou přiměřeným způsobem odůvodněna a jejich závěry vyplývají ze zjištěných skutečností. Nejde tedy o případ nepřiměřených průtahů a liknavost soudů v tom smyslu, že by řízení bylo přerušeno bezdůvodně a soudy odmítaly v řízení pokračovat, např. po odpadnutí překážky, pro kterou bylo řízení přerušeno. Ústavní soud tedy vycházel z toho, že k přerušení řízení došlo ze zákonem stanovených důvodů a toto přerušení řízení nelze v dané situaci a v současné době chápat jako zbytečné průtahy v řízení.

Námitku, že řízení nemělo být přerušováno, neboť žaloba měla být zamítnuta z důvodu jejího opožděného podání, stěžovatelka předestřela v odvolacím řízení Krajskému soudu v Ostravě. Z odůvodnění napadeného usnesení je zřejmé, že odvolací soud na ni reagoval a vypořádal se s ní, svůj závěr o tom, kterým okamžikem dochází k zahájení řízení (§ 82 odst. 1 o. s. ř.), opřel o rozhodovací praxi obecných soudů (srov. rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, sp. zn. 4 Cdo 42/94, Sb.NS 1/1997, str. 16). Ústavnímu soudu jako soudnímu orgánu ochrany ústavnosti nepřísluší přezkoumávat celkovou zákonnost či dokonce správnost rozhodnutí a meze jeho přezkumu jsou limitovány; do rozhodovací činnosti obecných soudů zasahuje toliko tehdy, shledá-li aplikaci podústavního práva svévolnou či její interpretaci v extrémním rozporu s principy spravedlnosti, např. v důsledku přepjatého formalismu. Takové pochybení obecného soudu zakládající prostor pro vydání kasačního nálezu Ústavní soud v projednávané věci neshledal.

Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud neshledal porušení stěžovatelem namítaného práva na projednání věci v přiměřené lhůtě ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny, a proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 29. července 2009


Vlasta Formánková, v. r.
předsedkyně senátu Ústavního soudu


Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 29. 7. 2009, sp. zn. IV. ÚS 1544/09, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies