III. ÚS 1804/08

05. 08. 2009, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

Ústavní soud rozhodl dne 5. srpna 2009 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jana Musila (soudce zpravodaje) a soudců Vladimíra Kůrky a Michaely Židlické ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Dr. Ing. Z. H., Ph.D., právně zastoupeného JUDr. Jaroslavem Savkem, advokátem AK se sídlem Dlouhá 31/63, 415 01 Teplice, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31. března 2008 č. j. 5 As 6/2007-123, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.
Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 21. července 2008, se stěžovatel domáhal zrušení rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31. března 2008 č. j. 5 As 6/2007-123, a to pro porušení článku 11, článku 36, článku 37 odst. 2 a článku 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").

Ústavní soud konstatuje, že včas podaná ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti, stanovené pro její podání zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že rozhodnutím ze dne 13. ledna 2005 sp. zn. O - 9659 č. j. 5854/2004 Úřad průmyslového vlastnictví zamítl návrh stěžovatele podaný podle ust. § 32 odst. 1 a odst. 3 zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, ve znění pozdějších předpisů, na prohlášení barevné kombinované známky č. 114092 ve znění "ORIGINAL BECHER BITTER 1807", jejímž vlastníkem je společnost Jan Becher - Karlovarská Becherovka a. s., se sídlem Karlovy Vary, za neplatnou. Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel rozklad. Předseda Úřadu průmyslového vlastnictví jeho rozklad rozhodnutím ze dne 19. července 2005 č. j. O - 9659 zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil. Proti rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 19. července 2005 č. j. O-9659 podal stěžovatel žalobu, kterou Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 26. října 2006 č. j. 8 Ca 274/2005 - 69 zamítl, když dospěl k závěru, že důvody pro prohlášení barevné kombinované známky č. 114092 ve znění "ORIGINAL BECHER BITTER 1807" za neplatnou nebyly zjištěny. Proti rozsudku Městského soudu v Praze podal stěžovatel kasační stížnost, kterou Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 31. března 2008 č. j. 5 As 6/2007-123 zamítl.

II.
V ústavní stížnosti stěžovatel nesouhlasí se závěrem ve věci rozhodujících správních orgánů a následně správních soudů, že v souzené věci nebyly zjištěny zákonné důvody pro prohlášení předmětné ochranné známky za neplatnou. Stěžovatel je přesvědčen, že postupem soudu i Úřadu průmyslového vlastnictví v této věci bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces ve smyslu článku 36, článku 37 odst. 2, článku 38 odst. 2 Listiny a článku 6 odst. 1 Úmluvy proto, že žádný z těchto orgánů nezjistil řádně a úplně skutkový stav věci, věc byla následně nesprávně právně posouzena. Ze všech těchto důvodů pak bylo podle stěžovatele nespravedlivě rozhodnuto, současně bylo také porušeno právo stěžovatele vlastnit majetek, tomuto právu stěžovatele nebyla poskytnuta ochrana.

III.
Ve své judikatuře Ústavní soud opakovaně poukazuje na to, že dle článku 83 Ústavy České republiky je Ústavní soud orgánem ochrany ústavnosti. Ústavní soud není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody.

Ústavní soud proto není povolán k tomu, aby přezkoumával rozhodnutí obecných soudů z hlediska jejich správnosti, znovu hodnotil provedené důkazy či podával výklad podústavního práva. Jeho úkolem je naopak ochrana ústavnosti, přičemž zkoumá, zda v řízení nedošlo k porušení ústavně zaručených práv stěžovatele, zejména pak práva na spravedlivý proces, jehož složkou je také právo na řádné a srozumitelné odůvodnění rozhodnutí.

Ústavní soud rovněž opakovaně vymezil své postavení ve vztahu ke správnímu soudnictví po vzniku Nejvyššího správního soudu (viz např. usnesení ze dne 23. 6. 2004 sp. zn. III. ÚS 219/04 in: Sb.n.u.ÚS, sv. 33, str. 591, usnesení ze dne 10. 9. 2008 sp. zn. II. ÚS 442/06, usnesení ze dne 15. 11. 2007 sp. zn. II. ÚS 1187/07, či usnesení ze dne 17. 9. 2008 sp. zn. I. ÚS 1324/08, dostupná na stránkách http://nalus.usoud.cz). Započetím činnosti Nejvyššího správního soudu náleží právě tomuto soudu provádět výklad podústavního práva v rámci správního soudnictví a sjednocovat judikaturu správních soudů, a to za současného respektování ústavně garantovaných základních práv a svobod. Ústavní soud není povolán k výkladu právních předpisů v oblasti veřejné správy, nýbrž k ochraně práv a svobod zaručených ústavním pořádkem.

Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení jemu předcházející, z hlediska stěžovatelem v ústavní stížnosti uplatněných námitek, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná.

V ústavní stížnosti stěžovatel vznáší tytéž námitky, jaké uplatnil v předchozích řízeních; takto pojatá ústavní stížnost však neobsahuje relevantní ústavněprávní argumentaci. Stěžovatel tak staví Ústavní soud do pozice další instance obecného soudnictví, která mu nepřísluší.

V návaznosti na uplatněné námitky stěžovatel dovodil, že byla porušena jeho ústavně zaručená práva, "žádný z orgánů nezjistil řádně a úplně skutkový stav věci a věc byla z jimi zjištěného stavu nesprávně právně posouzena". Stěžovatel polemizuje se závěry správních orgánů a správních soudů o tom, zda ve věci byly dány zákonné důvody pro prohlášení předmětné ochranné známky za neplatnou. Stěžovatel tak v podstatě nesouhlasí s jimi provedenou interpretací a aplikací předpisů podústavního práva.

Jak Ústavní soud výše uvedl, není povolán k výkladu podústavního práva. Může zasáhnout pouze v případě, pokud výklad a aplikace právních norem vybočí z mezí ústavnosti. K tomu dochází zejména pokud je nepřípustně postiženo některé ze základních práv nebo svobod, pokud je opomenut jiný možný ústavně konformní výklad právní normy, nebo pokud soudy přistoupí k výkladu, jenž je zjevným a neodůvodněným vybočením z výkladových standardů a soudní praxe (projev libovůle) či je v rozporu se zásadou spravedlnosti (např. přepjatý formalismus).

O výše naznačený výkladový exces však v napadeném rozhodnutí nejde. Ústavní soud po seznámení se s odůvodněním napadeného rozhodnutí Nejvyššího právního soudu dospěl k závěru, že na stěžovatelovy námitky bylo dostatečně srozumitelně a logicky reagováno, přičemž odůvodnění nevykazuje známky svévole či iracionality.

Nejvyšší správní soud v napadeném rozsudku ze dne 31. března 2008 č. j. 5 As 6/2007-123 dovodil, že důvody neplatnosti barevné kombinované známky č. 114092 ve znění "ORIGINAL BECHER BITTER 1807", tak jak je uplatnil stěžovatel, nelze zohlednit v řízení zahájeném návrhem stěžovatele na prohlášení barevné kombinované známky č. 114092 ve znění "ORIGINAL BECHER BITTER 1807" za neplatnou podle ust. § 32 odst. 1 a 3 zákona č. 441/2003 Sb. V tomto řízení byl žalovaný správní orgán vázán návrhem stěžovatele. V rozhodnutí o návrhu stěžovatele byl povinen vypořádat se se všemi jeho námitkami. To sice žalovaný správní orgán učinil a dospěl ke správnému právnímu závěru, že barevná kombinovaná známka č. 114092 ve znění "ORIGINAL BECHER BITTER 1807" byla zapsána dne 27. prosince 1907 do rejstříku ochranných známek v souladu s tehdy platným zákonem č. 19/1890 ř. z. a není neplatná, a proto návrh stěžovatele zamítl, avšak nad rámec potřebného odůvodnění rozhodnutí se vyjadřoval k darovací smlouvě ze dne 1. března 1939 (rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 13. ledna 2005 č. j. 5854/2004 sp. zn. O - 9656 a jeho závěry v tomto směru nenapravil ani předseda Úřadu průmyslového vlastnictví v rozhodnutí ze dne 19. července 2005 č. j. O-9656). Tento postup správního orgánu však podle Nejvyššího správního soudu nezpůsobil nezákonnost rozhodnutí žalovaného správního orgánu jako celku.

Z rozhodnutí Nejvyššího správního soudu je zřejmé, že tento soud se námitkami stěžovatele zabýval, přičemž ve svém rozhodnutí řádně a dostatečným způsobem odůvodnil, proč námitky stěžovatele neshledal důvodnými. Do závěrů tohoto soudu nepřísluší Ústavnímu soudu zasahovat, neboť Ústavní soud neshledal v jeho argumentaci žádný protiústavní exces.

Při shrnutí výše uvedeného Ústavní soud neshledal, že by v činnosti jednajícího soudu došlo k porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatele.

Na základě těchto skutečností Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ust. § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. srpna 2009

Jan Musil v. r.
předseda senátu Ústavního soudu


Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 5. 8. 2009, sp. zn. III. ÚS 1804/08, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies