IV. ÚS 1964/09

10. 08. 2009, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové a soudců Miloslava Výborného a Michaely Židlické ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů J. A., rozené P. a A. A., právně zastoupených advokátem JUDr. Tomášem Štípkem, Sadová 1585/7, Moravská Ostrava, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2009 sp. zn. 5 Tdo 210/2009, rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočka ve Zlíně ze dne 18. 9. 2008 sp. zn. 6 To 368/2008 a rozsudku Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 18. 12. 2007 sp. zn. 1 T 241/2006, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavnímu soudu byl dne 27. 7. 2009 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 a § 74 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím nichž se stěžovatelé domáhali zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí obecných soudů.

Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.

II.

Stěžovatelka a stěžovatel byli v proběhlém soudním řízení uznáni vinnými trestným činem poškozování věřitele, trestným činem zvýhodňování věřitele a stěžovatelka navíc i trestným činem porušování povinnosti v řízení o konkurzu. Výrok týkající se naposledy uvedeného trestného činu byl následně krajským soudem zrušen. Stěžovatelka vystupovala ve společnosti CELLULAR STAR, a. s., jako předsedkyně představenstva a A. A. jako ředitel citované společnosti. Přesto, že byla společnost v úpadku a nebyla schopna delší dobu plnit své závazky, realizovali stěžovatelé společně převod majetku společnosti z dosahu věřitelů a tím jim zabránili v uspokojení, byť jen částečných pohledávek vůči společnosti CELLULAR STAR, a. s. Dle náhledu stěžovatelů nebyla v předmětném případě prokázána subjektivní stránka trestných činů. Stěžovatel A. se zabýval pouze technickou stránkou podnikání a nikoli finančními operacemi, účetnictvím či správou daní, což byly úkony, které zpracovávala společnost Ekobepo, s. r. o., a to na základě mandátní smlouvy. U stěžovatelky je situace prakticky totožná pouze s tím rozdílem, že byla předsedkyní představenstva společnosti CELLULAR STAR, a. s. I když se stěžovatelka zabývala vedením společnosti i jejími finančními operacemi, účetnictvím a správou daní se nezabývala. Tuto činnost prováděla společnost Ekobepo, s. r. o., na základě mandátní smlouvy. Je tedy zřejmé, že ani jeden ze stěžovatelů nevěděl a ani vědět nemohl, jakým způsobem, jak, komu a kolik má být společností uhrazeno. Za situace, kdy nebyla prokázána subjektivní stránka trestného činu a nebylo tudíž zcela jednoznačně prokázáno, že by se stěžovatelé dopustili jakéhokoliv trestného činu, bylo na místě je obžaloby zprostit.

III.

Ústavní soud posoudil věcnou stránku ústavní stížnosti, přičemž shledal, že ústavní stížnost není důvodná.

Ústavní soud v prvé řadě zdůrazňuje, že není součástí soustavy obecných soudů a zpravidla mu proto nepřísluší přezkoumávat zákon a nést jejich rozhodnutí. Pouze bylo-li takovým rozhodnutím zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele, je Ústavní soud povolán k jeho ochraně zasáhnout. Existenci takového zásahu však Ústavní soud neshledal.

Z odůvodnění napadených rozhodnutí je zřejmé, které skutečnosti měly soudy za zjištěné, jakými úvahami se při rozhodování řídily a proč neshledaly důvod pro vyhovění odvolání či dovolání stěžovatelů. Z obsahu odůvodnění napadených rozhodnutí je zřejmá logická myšlenková konzistentnost a náležitá pečlivost při zjišťování a utváření výsledného skutkového stavu věci. Namítají-li stěžovatelé neprokázání subjektivní stránky trestného činu, nutno uvést, že touto námitkou se řádně a podrobně zabývaly již obecné soudy, a to včetně soudu Nejvyššího, který výslovně v souvislosti se vznesenou námitkou poukázal na výpověď L. Č., H. F., J. V. a znalce Ing. P. J. Na odůvodnění Nejvyššího soudu lze tak v této otázce zcela odkázat. Ústavní soud musí opětovně zdůraznit, že není další odvolací instancí a obecným soudům není z hlediska ústavně garantovaných práv čeho vytknout.

V projednávané věci neshledal senát Ústavního soudu tvrzená pochybení obecných soudů zasahující do ústavně zaručených práv stěžovatelů, a proto ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. srpna 2009


Vlasta Formánková
předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu


Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 10. 8. 2009, sp. zn. IV. ÚS 1964/09, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies