IV. ÚS 756/09

10. 08. 2009, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové a soudců Miloslava Výborného a Michaely Židlické mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti, kterou podal T. L. D., právně zastoupený Mgr. Markem Sedlákem, advokátem se sídlem advokátní kanceláře Brno, Příkop 8, směřující proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 31. července 2008, č.j. 9 T 12/2008-318, a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. listopadu 2008, č.j. 3 To 553/2008-349, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť má za to, že jimi bylo narušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces, zaručeném v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Dále mělo dojít k porušení čl. 90 Ústavy ČR, podle kterého mají soudy zákonem stanoveným způsobem poskytovat ochranu právům. Stěžovatel tvrdil i porušení čl. 8 odst. 2 Listiny, podle kterého nesmí být nikdo stíhán, nebo zbaven osobní svobody jinak než z důvodů a způsobem, které stanoví zákon, presumpce neviny dle čl. 6 odst. 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 14 odst. 2 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech.

Napadeným rozsudkem Městského soudu v Brně byl stěžovatel shledán vinným ze spáchání trestného činu porušování práv k ochranné známce, obchodnímu jménu a chráněnému označení původu podle § 150 odst. 1 trestního zákona, a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání pěti měsíců podmíněně odloženému na zkušební dobu dvaceti čtyř měsíců. Odvolání proti rozsudku citovaným usnesením Krajský soud v Brně zamítl.

Stěžovatel ve své ústavní stížnosti uvedl, že v řízení byly provedeny důkazy, které měly soudy zhodnotit jako nepoužitelné, neboť byly získány způsobem, který odporuje zákonu. Mělo se jednat jednak o protokoly o sledování osob, které nesplňují požadavky dle § 55 a 55a trestního řádu; příkaz k prohlídce jiných prostor, který byl vydán paušálně bez specifikace dílčích částí tržnice. Dále stěžovatel namítl, že není dostačující, aby se prohlídky účastnil pouze vlastník nemovitosti, ale i ten, proti němuž příkaz k prohlídce směřuje. S ohledem na uvedené okolnosti stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí zrušil.

Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížnosti, napadeného rozhodnutí a spisu Městského soudu v Brně sp. zn. 9 T 12/2008, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, a to z následujících důvodů.

Předně Ústavní soud konstatuje, že ústavně právní argumentace stěžovatele se zúžila na pouhé konstatování zkrácení v tvrzených právech, aniž by uvedl v čem měl citovaný zásah spočívat. Sama ústavní stížnost je doslovným zopakováním odvolání, které stěžovatel podal proti napadenému rozsudku, a s nímž se odvolací soud v napadeném usnesení vypořádal.

Ústavní soud představuje soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR). Není obecným soudem dalšího stupně, není součástí obecných soudů, jimž není ani instančně nadřazen. Ústavní soud není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví, neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí, ani nenahrazuje hodnocení důkazů svým vlastním hodnocením. Správností hodnocení důkazů obecnými soudy se Ústavní soud zabývá pouze tehdy, zjistí-li, že v řízení byly porušeny ústavní procesní principy, zejména pak tzv. právo na spravedlivý proces.

Porušení práva na spravedlivý proces však Ústavní soud v projednávaném případě neshledal. Jak Ústavní soud opakovaně judikoval, toto právo zaručuje každému, že v jeho věci bude soud postupovat podle předem zákonem stanovených pravidel. Pokud obecné soudy dospěly k závěrům, s nimiž stěžovatel nesouhlasil, není takové tvrzení bez dalšího možné považovat za zásah do zaručených práv, ale pouze za pouhou polemiku s právními závěry obecných soudů, a stěžovatele na ustálenou judikaturu Ústavního soudu odkázat.

Ústavní soud konstatuje, že stěžovatel neuvedl ani žádnou další skutečnost, svědčící o tom, že obecné soudy zasáhly do jeho práva zaručeného v čl. 8 odst. 2 Listiny, tedy, že by trestní stíhání stěžovatele bylo v rozporu se zákonem.

Podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavnímu soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci neshledal senát Ústavního soudu stěžovatelem tvrzená pochybení obecných soudů, a proto mu nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. srpna 2009


Vlasty Formánkové
předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu


Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 10. 8. 2009, sp. zn. IV. ÚS 756/09, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies