III. ÚS 1540/09

12. 08. 2009, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy a soudců Vladimíra Kůrky (soudce zpravodaje) a Vlasty Formánkové ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky M. V., zastoupené JUDr. Jaroslavem Filipem, advokátem se sídlem Praha 7 - Holešovice, Bubenská 47/113 proti postupu Policie ČR, Okresního ředitelství Hradec Králové ve věci č. j. ORHK-1976-11/TČ-2008-10, způsobu vyřízení žádosti o přezkoumání postupu dle ustanovení § 157a trestního řádu Okresním státním zastupitelstvím v Hradci Králové ve věci sp. zn. 1 ZN 224/2008 a postupu Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové ve věci sp. zn. 1 KZN 1644/2008, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností se stěžovatelka domáhala, aby Ústavní soud vyslovil, že postupy v záhlaví označených orgánů činných v trestním řízení při vyřizování jí podaného trestního oznámení porušují právo na spravedlivý proces zakotvené v článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listiny") a současně neposkytují ochranu jejím právům zaručeným v čl. 2 odst. 3, čl. 7 odst. 1, čl. 10, čl. 11 odst. 3 a čl. 12 Listiny.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvedla, že podala trestní oznámení na neznámého pachatele ve věci podezření ze spáchání trestného činu neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo nebytovému prostoru dle ustanovení § 249a odst. 2 tr. zákona, k němuž mělo dojít výměnou vložky zámku u vchodu do domu, v němž se nachází byt, jehož je nájemkyní. Nesouhlasí s opatřením policejního orgánu, jímž na základě ustanovení § 159a odst. 1 písm. a) tr. řádu byla věc odevzdána Magistrátu města Hradec Králové k projednání podezření ze spáchání přestupku proti občanskému soužití dle ustanovení 49 odst. 1 písm. c) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích; je názoru, že jednání, jímž byla poškozena, splňuje znaky trestného činu podle § 238 a § 249a tr. zákona. Policejnímu orgánu též vytkla, že při prošetřování její věci nevyslechl svědka L. K. a nezabýval se "spisovým materiálem vedeným Magistrátem města Hradec Králové ve věci ochrany pokojného stavu dle ustanovení § 5 občanského zákoníku", a konečně vznesla i výhrady proti doručování "oznámení o překvalifikaci trestného činu na přestupek." Z týchž důvodů pak stěžovatelka nepokládá za správný závěr okresního a krajského státního zastupitelství, jež postup policejního orgánu na základě jejího podnětu přezkoumala a shledala jej prostým vad; především - ve vztahu k dovolávanému postupu podle § 157a tr. řádu - poukázala na důsledky toho, že v dané věci nebylo vedeno trestní řízení.

Jádrem ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatelky s odevzdáním její věci postupem podle § 159a odst. 1 písm. a) tr. řádu k projednání v přestupkovém řízení; má za to, že mělo být zahájeno řízení trestní.

Jak již Ústavní soud opakovaně judikoval, otázka předpokladů stíhatelnosti trestných činů nepatří do oblasti těch základních práv a svobod, které jsou dle čl. 3 Ústavy České republiky součástí ústavního pořádku. Ústava ani Listina neupravují "detailní otázky trestního práva", nýbrž stanoví nezpochybnitelné a základní konstitutivní principy státu a práva; výkladem čl. 39 a čl. 40 odst. 1 Listiny lze pak dovodit charakteristický znak právního státu, podle něhož vymezení trestného činu, stíhání pachatele a jeho potrestání je věcí vztahu mezi státem a pachatelem trestného činu. Proto pouze stát svými orgány rozhoduje podle pravidel trestního řízení o tom, zda byl trestný čin spáchán, jaký trest, popřípadě jaké jiné újmy na právech nebo majetku pachatele lze za jeho spáchání uložit. Úprava těchto otázek v trestním řádu uvedené zásady neporušuje a nezakládá v ústavní rovině ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy žádné základní právo stěžovatele na takový (trestněprávní) druh "satisfakce" (srov. usnesení ve věci sp. zn. I. ÚS 84/99, in: Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek č. 14, s. 291 a násl.).

V okolnosti, že policejní orgán stěžovatelčinu věc odevzdal k projednání v přestupkovém řízení, nelze proto spatřovat porušení (jakýchkoli) ústavně zaručených práv stěžovatelky, jejichž ochrana spadá do kompetence Ústavního soudu. Jak již bylo řečeno, ústavně zaručené subjektivní právo fyzické nebo právnické osoby na to, aby jiná osoba byla trestně stíhána, totiž - zásadně - neexistuje (o připustitelné výjimky zde nejde).

Ústavní soud k tomu dodává, že k porušení článku 36 odst. 1 Listiny, jehož se stěžovatelka rovněž dovolává, dochází tehdy, pokud je komukoli v rozporu s ním upřena možnost domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu, respektive ve stanovených případech u jiného orgánu veřejné moci. V dané věci se okresní i krajské státní zastupitelství žádostí stěžovatelky o přezkoumání postupu policejního orgánu, resp. podnětem k přezkumu postupu podřízeného státního zastupitelství zabývala a svůj postup ve svém rozhodnutí přiměřeně zdůvodnila, přičemž ve způsobu, jak s ním naložila, nelze spatřovat ani projev libovůle. Rovněž z tohoto pohledu proto nelze přisvědčit názoru stěžovatelky, že došlo k zásahu do jeho ústavního práva garantovaného článku 36 odst. 1 Listiny.

Stojí pak za připomenutí, že zákon o Ústavním soudu rozeznává jako zvláštní kategorii návrhů v ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) návrhy "zjevně neopodstatněné", čímž se v zájmu efektivity a hospodárnosti dává Ústavnímu soudu příležitost posoudit přijatelnost návrhu ještě předtím, než si otevře prostor pro jeho věcné posouzení. Předpokladem zde je objektivně založená způsobilost rozhodnout o "nepřijatelnosti" již na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a argumentace, jež je proti nim uplatněna v ústavní stížnosti, jestliže prima facie nedosahuje ústavněprávní roviny, tj. nemůže-li se, již ku své povaze a obsahu, dotknout ústavně zaručených práv a svobod.

Z předchozího - ve vztahu k vyloženým podmínkám zásahu Ústavního soudu do činnosti orgánů činných v trestním řízení - plyne, že tak je tomu v dané věci.

Senát Ústavního soudu proto ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný dle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, usnesením (bez jednání) odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. srpna 2009

Jiří Mucha
předseda senátu


Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 12. 8. 2009, sp. zn. III. ÚS 1540/09, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies