I. ÚS 1099/09 - Povinnost soudu vypořádat se s námitkami podanými v důsledku nesprávného poučení

13. 08. 2009, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

I v případě, že je zřejmé, že k pochybení došlo na straně policejního orgánu, je povinností obecných soudů vyúčtování ustanoveného obhájce řádně přezkoumat a vzít tuto skutečnost (nesprávný postup policejního orgánu a z toho vyplývající postup obhájce) na zřetel a vypořádat se s ní v odůvodnění svých rozhodnutí, byť se jedná o relativně nízkou částku.

Pokud obecné soudy tuto skutečnost pominou a v odůvodnění svých rozhodnutí se s ní nevypořádají (v daném případě odůvodnění odvolacího soudu nelze považovat za dostačující a navíc soud prvního stupně, v rozporu s podstatou věci, tvrdil, že "v tomto případě šlo pouze o námitky k formulaci otázek soudu", ač se jednalo o námitky proti formulaci otázek uvedených v opatření policejního orgánu o přibrání znalce k podání odborného vyjádření) a nepřiznají obhájci nárok na odměnu za tyto námitky s odůvodněním, že odborné vyjádření je neformálním úkonem (aniž by například, jako tomu bylo v daném případě, blíže zkoumaly, proč obhájce, jako právně erudovaná osoba, podal proti údajné neformální žádosti o odborné vyjádření námitky, ač je trestní řád nepřipouští), poruší tím základní právo osoby v postavení obhájce na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny.

(Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 28.08.2009 sp. zn. I. ÚS 1099/09)

Text judikátu

Nález

Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedy senátu Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a soudců Vojena Güttlera a Ivany Janů - ze dne 13. srpna 2009 sp. zn. I. ÚS 1099/09 ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Mgr. M. H. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. 12. 2008 sp. zn. 4 Tmo 127/2008 a proti usnesení Okresního soudu Brno-venkov ze dne 29. 10. 2008 č. j. 2 Tm 5/2008-192, jimiž stěžovatelce jako ustanovené obhájkyni nebyla přiznána odměna a režijní paušál ve výši 975 Kč.

Výrok

I. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 16. 12. 2008 sp. zn. 4 Tmo 127/2008 a usnesením Okresního soudu Brno-venkov ze dne 29. 10. 2008 č. j. 2 Tm 5/2008-192 bylo porušeno základní právo stěžovatelky na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

II. Obě usnesení se proto ruší.


Odůvodnění


Včas podanou ústavní stížností stěžovatelka navrhla zrušení shora označeného usnesení Krajského soudu v Brně (dále též "odvolací soud") a usnesení Okresního soudu Brno-venkov (dále též "soud prvního stupně") pro porušení čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a práva na legitimní očekávání podle čl. 1 odst. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a svobod.

Uvedeným usnesením odvolací soud zamítl její stížnost proti usnesení soudu prvního stupně. Tímto usnesením byla stěžovatelce, jako ustanovené obhájkyni, přiznána odměna a náhrada hotových výdajů ve výši 11 550 Kč, přičemž jí nebyla přiznána odměna ve výši poloviny za úkon označený jako sepsání námitek podle § 105 odst. 3 trestního řádu (dále též "TrŘ"), neboť, jak uvedl soud prvního stupně, šlo pouze o námitky k formulaci otázek soudu. K tomu odvolací soud doplnil, že se nejednalo o znalecký posudek, ale pouze o odborné vyjádření, u něhož trestní řád počítá se zcela neformálním postupem při jeho opatřování a provádění a je s ním zacházeno jako s listinným důkazem. Proto podání obhájkyně, vztahující se k opatření důkazu odborným vyjádřením, kdy ohledně tohoto důkazu postupují orgány činné v trestním řízení naprosto neformálním způsobem, se svým charakterem ani nepřibližuje úkonům právní služby, jak je má na mysli ustanovení § 11 odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Nic na tom nemění ani skutečnost, že k podání zmíněného odborného vyjádření orgány činné v trestním řízení znalce přibraly opatřením.

Stěžovatelka uvedla, že k porušení jejích ústavně zaručených práv došlo tím, že jí nebyla přiznána odměna ustanoveného obhájce ve výši 675 Kč a 300 Kč jako režijní paušál za námitky sepsané vůči otázkám uvedeným v opatření, kterým byl přibrán znalec k podání odborného vyjádření. V rovině procesní namítla, že odvolací soud se zabýval toliko povahou úkonu orgánu činného v trestním řízení z hlediska jeho formy a podobně nahlížel i na její "podání obhájkyně". Taková úvaha, podle stěžovatelky, zcela míjí odůvodnění stížnosti a jejím důsledkem je nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. Navíc, soud prvního stupně své rozhodnutí (stran významu námitek proti formulaci odborných otázek položených znalci podle § 105 odst. 3 TrŘ a stran institutu právní pomoci) neodůvodnil vůbec. V rovině věcné dále namítla, že zákon nestanovil v případě přibrání znalce, ani v případě vznesení námitek, procesní formu takového úkonu. Ustálená praxe využívá k přibrání znalce tzv. opatření a námitky jako zvláštní procesní postup, kterým se lze domáhat přezkoumání rozhodnutí policejního orgánu. Jedná se tedy o kvalifikovanou formu dokazování, pro jejíž užití (přibrání znalce) musí být splněny věcné i procesní podmínky. Obdobná úvaha platí i pro institut námitek. Je-li klientem advokáta mladistvý, pak k uplatnění námitek je dvojnásob třeba odborných znalostí advokáta. Proto je stěžovatelka přesvědčena, že pokud v zastoupení svého klienta vznesla písemné námitky, poskytla mu právní službu a za její poskytnutí jí náleží odměna podle advokátního tarifu. V dané věci je pak třeba při rozhodování o odměně ustanoveného advokáta postupovat podle § 11 odst. 3 advokátního tarifu ve spojení s ustanovením § 11 odst. 1 písm. m) a odst. 2 písm. d) téhož předpisu. Z těchto důvodů stěžovatelka vnímá postup obecných soudů jako porušení svého práva na legitimní očekávání.

Ústavní soud zaslal návrh k vyjádření obecným soudům obou stupňů, které odkázaly na odůvodnění napadených rozhodnutí s tím, že k porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky nedošlo.

Po prostudování ústavní stížnosti, obsahu napadených rozhodnutí a spisu Okresního soudu Brno-venkov sp. zn. 2 Tm 5/2008 Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná.

Z ustálené judikatury Ústavního soudu vyplývá, že v detailech nepřezkoumává každé jednotlivé rozhodnutí obecných soudů o nákladech řízení. To neplatí pouze tehdy, pokud by došlo v rozhodnutí obecného soudu k procesnímu excesu, který by neměl toliko povahu běžného porušení podústavního práva, jehož náprava není úkolem Ústavního soudu, nýbrž by naopak měl charakter extrémního rozporu s principy spravedlnosti či vykazoval-li by prvky svévole [srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 607/04 ze dne 16. 2. 2006 (N 39/40 SbNU 325), nález sp. zn. III. ÚS 191/06 ze dne 25. 1. 2007 (N 14/44 SbNU 183), nález sp. zn. III. ÚS 624/06 ze dne 8. 2. 2007 (N 27/44 SbNU 319), usnesení sp. zn. III. ÚS 413/08 ze dne 4. 3. 2008, ve SbNU nepublikované, avšak dostupné na http://nalus.usoud.cz]. Právě v posuzovaném případě však k takovému rozporu s principy spravedlnosti došlo.

Stěžovatelka mimo jiné poukázala na porušení procesních předpisů týkajících se posuzování námitek proti opatření policejního orgánu, kterým byl přibrán znalec k podání odborného vyjádření. V tomto směru je v obecné rovině nutno poukázat na znění § 105 odst. 1, 3 a 5 TrŘ. Ustanovení § 105 TrŘ stanoví: "(1) Je-li k objasnění skutečnosti důležité pro trestní řízení třeba odborných znalostí, vyžádá orgán činný v trestním řízení odborné vyjádření. Jestliže pro složitost posuzované otázky takový postup není postačující, přibere orgán činný v trestním řízení znalce. ... O přibrání znalce se vyrozumí obviněný a v řízení před soudem též státní zástupce. ... (3) Proti osobě znalce lze vznést námitky z důvodů, které stanoví zvláštní zákon. Vedle toho lze vznést námitky proti odbornému zaměření znalce nebo proti formulaci otázek položených znalci. V přípravném řízení důvodnost takových námitek posoudí státní zástupce a v řízení před soudem předseda senátu soudu, před kterým se v době oznámení námitek vede řízení; jsou-li námitky uplatněny v rámci opravného prostředku, posoudí je orgán, kterému přísluší o opravném prostředku rozhodnout. Vyhoví-li tento orgán námitkám a důvody pro vyžádání znaleckého posudku trvají, učiní opatření k vyžádání znaleckého posudku buď jiným znalcem nebo podle jinak formulovaných otázek; v opačném případě oznámí osobě, která námitky vznesla, že neshledal k takovému postupu důvody. Stanovisko k námitkám uplatněným v rámci opravného prostředku zpravidla tvoří součást odůvodnění rozhodnutí o takovém opravném prostředku. ... (5) O odborné vyjádření podle odstavce 1 lze požádat i osobu, která je podle zvláštního zákona zapsána v seznamu znalců, a fyzickou nebo právnickou osobu, která má potřebné odborné předpoklady. Státní orgán předloží orgánům činným v trestním řízení odborné vyjádření vždy bez úplaty.".

Z uvedeného vyplývají následující závěry a podstatné rozdíly mezi odborným vyjádřením a znaleckým posudkem, důležité pro rozhodování soudu o náhradě nákladů řízení ustanovenému obhájci.

Je zřejmé, že odborná vyjádření nejsou znaleckým posudkem a trestní řád závazným způsobem nestanoví jejich obsah a formální náležitosti. V případě, že je k objasnění skutečností důležitých pro trestní řízení třeba odborných znalostí, orgán činný v trestním řízení o odborné vyjádření neformálním úkonem požádá, a to třeba i znalce (viz citovaný odstavec 5 ustanovení § 105 TrŘ). O neformálnosti odborného vyjádření svědčí i skutečnost, že trestní řád orgánu činnému v trestním řízení neukládá povinnost vyrozumět obviněného o žádosti o odborné vyjádření (viz odstavec 1 větu čtvrtou) a proti osobě zpracovatele odborného vyjádření (i kdyby to byl znalec) nedává možnost vznést námitky, stejně tak není možnost vznést námitky proti jeho odbornému zaměření, případně proti formulaci otázek (srov. odstavec 3 větu třetí).

Za situace, kdy pro složitost věci není odborné vyjádření postačující, orgán činný v trestním řízení přibere znalce. Pro tento postup stanoví trestní řád již závazný postup. Znalce lze přibrat pouze tzv. opatřením, které musí obsahovat i poučení o možnosti vznést námitky proti osobě znalce, proti jeho odbornému zaměření nebo proti formulaci otázek položených znalci, a o přibrání znalce musí být obviněný vyrozuměn.

Jinými slovy, zatímco o odborné vyjádření se žádá a nelze proti němu vznášet námitky (ani za situace, kdy je o odborné vyjádření požádán znalec), k vypracování znaleckého posudku je nutno přibrat znalce tzv. opatřením, proti kterému lze vznést námitky upravené trestním řádem. Proto se o přibrání znalce, na rozdíl od žádosti o odborné vyjádření, vyrozumívá obviněný.

V projednávané věci policejní orgán opatřením ze dne 21. 11. 2007 č. j. ORBO-2585/TČ-04-2007 (č. l. 30 spisu) přibral znalce k poskytnutí odborného vyjádření a obviněného poučil o možnosti vznést námitky proti osobě znalce, jeho odbornému zaměření nebo proti formulaci otázek. Obviněný, v zastoupení ustanovené obhájkyně (stěžovatelky), v souladu s uvedeným poučením vznesl námitku proti formulaci otázek. Takto provedený úkon pak stěžovatelka promítla do svého závěrečného vyúčtování.

Má-li být nezákonnost chápána jako neústavnost, čili nezákonnost v rovině ústavního práva, musí u stěžovatele vyvolávat reálné negativní dopady na jeho ústavně zaručená základní práva nebo svobody nebo je alespoň ohrožovat.

V tomto případě policejní orgán, v rozporu se zákonem, nesprávně spojil dva rozdílné úkony do jednoho a vytvořil tak stav, který způsobil, že se stěžovatelka řídila jeho (v opatření uvedeným) vadným poučením o procesních právech (vznesla proti formulaci otázek námitky). Stěžovatelce nelze tuto skutečnost přičítat k tíži tvrzením, že se nejednalo o přibrání znalce opatřením s možností vznesení námitek, ale o neformální žádost o odborné vyjádření, proti němuž trestní řád námitky nepřipouští, jak tvrdil odvolací soud. Ač je zřejmé, že k pochybení došlo na straně policejního orgánu, bylo povinností obecných soudů vyúčtování stěžovatelky řádně přezkoumat a vzít tuto skutečnost (nesprávný postup policejního orgánu a z toho vyplývající postup stěžovatelky) na zřetel a vypořádat se s ní v odůvodnění svých rozhodnutí, byť se jedná o relativně nízkou částku. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má být totiž zřejmým a logickým ukončením celého soudního řízení [nález sp. zn. I. ÚS 257/05 ze dne 20. 12. 2005 (N 231/39 SbNU 449)].

Pokud obecné soudy tuto skutečnost pominuly a v odůvodnění svých rozhodnutí se s ní nevypořádaly (odůvodnění odvolacího soudu v tomto směru nelze považovat za dostačující; navíc soud prvního stupně v rozporu s věcí tvrdil, že "v tomto případě šlo pouze o námitky k formulaci otázek soudu", ač se jednalo o námitky proti formulaci otázek uvedených v opatření policejního orgánu o přibrání znalce k podání odborného vyjádření) a nepřiznaly stěžovatelce nárok na odměnu za tyto námitky s odůvodněním, že odborné vyjádření je neformálním úkonem (aniž by se blíže zajímaly, proč stěžovatelka jako právně erudovaná osoba podává proti údajné neformální žádosti o odborné vyjádření námitky, ač je trestní řád nepřipouští), bylo tím porušeno základní právo stěžovatelky na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny.

Tímto závěrem však Ústavní soud nepředjímá výsledek řízení. Obecné soudy musí po náležitém zhodnocení všech skutečností, zejména pochybení policejního orgánu (spočívajícího v nesprávném označení úkonu, jeho poučení a z něho vyplývajících procesních práv obviněného zastoupeného stěžovatelkou), řádně zdůvodnit, zda a z jakého důvodu přiznají či nepřiznají námitkám stěžovatelky proti opatření o přibrání znalce k podání odborného vyjádření charakter úkonu právní služby podle advokátního tarifu jako předpokladu pro přiznání odměny, s přihlédnutím ke skutečnosti, že ne všechny úkony právní služby (§ 16 odst. 2 zákona o advokacii) jsou zároveň úkony, za něž je poskytována mimosmluvní odměna (§ 11 advokátního tarifu). Současně je nutné, aby soud prvního stupně zjistil, zda a kdy byly předmětné námitky policejnímu orgánu doručeny a jak na ně bylo reagováno, neboť tyto skutečnosti ve spise absentují.

Z těchto důvodů Ústavní soud ústavní stížnosti vyhověl a v záhlaví uvedená usnesení Krajského soudu v Brně a Okresního soudu Brno-venkov podle ustanovení § 82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu zrušil.

Podle § 44 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, může Ústavní soud se souhlasem účastníků od ústního jednání upustit, nelze-li od něho očekávat další objasnění věci. Tuto skutečnost Ústavní soud sdělil stěžovatelce. Požádal ji o vyjádření, zda s upuštěním od ústního jednání souhlasí s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít za to, že stěžovatelka s upuštěním od ústního jednání souhlasí. Obecné soudy podáními doručenými dne 4. 6. 2009, resp. 9. 7. 2009 vyjádřily svůj souhlas s upuštěním od ústního jednání. Za situace, kdy Ústavní soud má za to, že od ústního jednání nelze očekávat další objasnění věci, bylo od tohoto jednání v předmětné věci upuštěno.


Zdroj: Nález Ústavního soudu ze dne 13. 8. 2009, sp. zn. I. ÚS 1099/09, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies