IV. ÚS 1996/09

17. 08. 2009, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové a soudců Jiřího Muchy a Michaely Židlické mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti V. R., právně zastoupeného JUDr. Lubomírem Müllerem, advokátem se sídlem advokátní kanceláře Praha 5, Symfonická 1496/9, směřující proti usnesení Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 23. června 2009, sp. zn. 2 T 331/2007, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí, neboť má za to, že jím bylo narušeno jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a na spravedlivý proces dle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").

Výše uvedeným usnesením Okresní soud v Mladé Boleslavi zamítl žádost stěžovatele o náhradu nákladů jakožto poškozeného v trestním řízení.

Stěžovatel ve své ústavní stížnosti uvedl, že se domáhal v trestním řízení náhrady nákladů právního zastoupení, které mu však soud nepřiznal s odkazem na ustanovení § 154 odst. 1 trestního řádu a na fakt, že stěžovatel byl se svým nárokem odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních. Stěžovatel se však domnívá, že soud dostatečně nezhodnotil okolnosti případu a v souvislosti s tím neaplikoval ustanovení § 154 odst. 2 trestního řádu, podle kterého může soud podle povahy věci a okolností případu uložit odsouzenému povinnost nahradit poškozenému zcela nebo z části náklady související s účastní poškozeného v trestním řízení. Tím došlo k porušení jeho shora popsaných zaručených práv, a proto navrhl, aby Ústavní soud napadené rozhodnutí zrušil.

Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížnosti i napadeného rozhodnutí, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, a to z následujících důvodů.

Ústavní soud představuje soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR). Není obecným soudem dalšího stupně, není součástí obecných soudů, jimž není ani instančně nadřazen. Ústavní soud není běžnou další instancí v systému všeobecného soudnictví. Nezabývá se eventuálním porušením běžných práv fyzických osob, pokud takové porušení současně neznamená porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem.

Pokud jde o tvrzené porušení čl. 36 odst. 1 Listiny, resp. čl. 6 odst. 1 Úmluvy, Ústavní soud neshledal, že by postupem obecného soudu byl stěžovatel zkrácen na svém právu na spravedlivý proces tak, jak je v citovaném ustanovení Listiny zaručeno a jak bylo toto právo Ústavním soudem opakovaně v jeho ustálené judikatuře vyloženo.

Dotčené ustanovení trestního řádu dává na zvážení soudu, zda nastaly okolnosti, kdy přichází v úvahu přiznání náhrady škody poškozenému v trestním řízení i při nesplnění podmínek dle § 154 odst. 1 trestního řádu. Bylo a je zcela v kompetenci obecného soudu, aby se znalostí všech okolností případu posoudil, zda okolnosti hodné zřetele nastaly či nikoliv. Sama zákonem popsaná možnost nezaručuje automaticky a přímo nárok na uplatnění § 154 odst. 2 trestního řádu.

Pokud tedy stěžovatel tvrdil v ústavní stížnosti, že byl zkrácen na svém právu na spravedlivý proces tím, že soud v jeho věci dospěl k jinému právnímu závěru, nežli stěžovatel, tak za situace, kdy stěžovateli přísluší možnost domoci se náhrady škody v občanskoprávním řízení, nezbývá, než tvrzení stěžovatele hodnotit jako pouhou polemiku s právními závěry obecného soudu.

Podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavnímu soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci neshledal senát Ústavního soudu stěžovatelem tvrzená pochybení obecných soudů, a proto mu nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. srpna 2009


Vlasty Formánkové
předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu


Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 17. 8. 2009, sp. zn. IV. ÚS 1996/09, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies