IV. ÚS 1785/09

17. 08. 2009, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudkyní zpravodajkou Vlastou Formánkovou o návrhu navrhovatele P. Č., proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. dubna 2009 č. j. 8 Co 948/2009-18, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavnímu soudu bylo dne 8. července 2009 doručeno podání, kterým se navrhovatel domáhal zrušení usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. dubna 2009 č. j. 8 Co 948/2009-18 (dále jen "napadené rozhodnutí"). Krajský soud napadeným rozhodnutím potvrdil usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. března 2009 č. j. 25 C 105/2009-10, kterým nebylo navrhovateli přiznáno osvobození od soudních poplatků v řízení, ve kterém se navrhovatel domáhal proti žalovaným 1) Jihočeské vědecké knihovně v Českých Budějovicích a 2) Jihočeskému kraji zdržení se příkazu elektronického styku v knihovních službách, zdržení se požadavku a vymáhání vydání čtenářského průkazu coby zástavy a zdržení se bránění navrhovateli v uzavření okna v prostoru knihoven a zhášení světla. Navrhovatel namítal, že napadené rozhodnutí nemá oporu ve spise, aplikuje příslušné předpisy ústavně nekonformním způsobem a diktuje podmínky osvobození od soudních poplatků nad rámec soudcovské funkce a okolnosti případu. Navrhovatel dále požadoval, aby Ústavní soud zakázal státní správě soudu včetně Nejvyššího soudu, aby vydával tiskopis 060 pod názvem neodpovídajícím jeho obsahu, tj. "potvrzení" místo "prohlášení", aby zakázal Okresnímu soudu v Českých Budějovicích a Krajskému soudu v Českých Budějovicích, aby byla ignorována neveřejná listina - čestné prohlášení v záležitosti osvobození od soudních poplatků, je-li vzor 060 také čestným prohlášením a aby zakázal oběma uvedených soudům, aby vydíraly navrhovatele požadavkem úplného prokázání poměrů mimo jednání soudu a nad rámec tiskopisu 060 a 006.

Dříve, než se Ústavní soud začal zabývat věcnou stránkou návrhu, přezkoumal, zda návrh splňuje veškeré formální a obsahové náležitosti vyžadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), přičemž shledal, že tomu tak není.

Navrhovatel nerespektoval ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, jenž ukládá fyzickým osobám povinnost být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem. Z provedeného lustra Ústavního soudu bylo zjištěno, že navrhovatel podal od roku 2007 k Ústavnímu soudu 27 ústavních stížností, z nichž nejméně 12 bylo odmítnuto pro neodstranění vad z důvodu, že navrhovatel nebyl v řízení před Ústavním soudem zastoupen právním zástupcem z řad advokátů. Z mnoha řízení vedených Ústavním soudem vyplývá, že navrhovatel byl opakovaně o nutnosti zastoupení advokátem i o dalších náležitostech ústavní stížnosti poučen (kupř. řízení sp. zn. I. ÚS 257/09, I. ÚS 467/09, I. ÚS 787/09, III. ÚS 291/09, IV. ÚS 424/09 atd.). Ústavní soud ve své judikatuře v minulosti vysvětlil, z jakých důvodů je vyloučeno, aby navrhovatelům sám právního zástupce ustanovil a proč nepřipustil přiměřené použití § 30 o. s. ř. (ustanovení advokáta soudem), když neshledal podmínky pro takový postup podle § 63 zákona o Ústavním soudu. Právní řád totiž připouští určení advokáta i pro řízení před Ústavním soudem rozhodnutím České advokátní komory, čímž je vytvořen procesní nástroj k zajištění kvalifikovaného právního zastoupení, a tedy i přístupu k Ústavnímu soudu. V praxi tato úprava nevyvolává obtíže (srov. usnesení ze dne 15. října 2008 sp. zn. II. ÚS 2291/08 in http://nalus.usoud.cz).

Ústavní soud je toho názoru (který vyjádřil v navrhovatelových věcech opakovaně), že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo navrhovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat poučení, že na Ústavní soud se (s ústavní stížností) nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku poučení dalšího, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým.

Pokud se navrhovatel domáhal toho, aby Ústavní soud státní správě soudů a označeným soudům uložil navrhovatelem uvedené zákazy v souvislosti s tiskopisy 060 a 006, Ústavní soud konstatuje, že k projednání takového návrhu není příslušný [§ 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu]. Jeho projednáním by totiž vybočil z mezí své kompetence, vyplývající z čl. 2 odst. 3 Ústavy a čl. 2 odst. 2 Listiny; Ústavní soud je totiž oprávněn svým výrokem rozhodnout toliko v souladu s ustanovením § 82 odst. 3 zákona o Ústavním soudu. Tomu však návrh v uvedeném směru neodpovídá.
Soudkyni zpravodajce proto nezbylo, než přiměřeně použít ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) a písm. d) zákona o Ústavním soudu a návrh usnesením odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. srpna 2009


Vlasta Formánková
soudkyně zpravodajka


Zdroj: Usnesení Ústavního soudu ze dne 17. 8. 2009, sp. zn. IV. ÚS 1785/09, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies