II. ÚS 1258/09 #2

20. 08. 2009, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

Ústavní soud rozhodl o návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti J. P., zastoupeného Mgr. Barborou Pařízkovou, advokátkou se sídlem Praha 4, U Dubu 834/68, proti rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 23. 7. 1999 č. j. 6 C 264/99-15, 6 C 572/99-12, proti rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 31. 1. 2000 č. j. 4 C 811/99-14, proti rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 31. 1. 2000 č. j. 4 C 1260/99-17, proti rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 31. 1. 2000 č. j. 4 C 1304/99-16, proti rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 31. 1. 2000 č. j. 4 C 1257/99-14, proti rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 31. 1. 2000 č. j. 4 C 1272/99-13, proti rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 31. 1. 2000 č. j. 4 C 1273/99-14, proti rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 21. 6. 2000 č. j. 4 C 224/2000-11, proti rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 27. 11. 2000 č. j. 4 C 628/2000-12, proti rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 27. 11. 2000 č. j. 4 C 629/2000-14, proti rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 10. 7. 2002 č. j. 4 C 56/2001-16, proti rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 12. 3. 2003 č. j. 4 C 1464/2002-17, proti rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 12. 3. 2003 č. j. 4 C 1456/2002-14 a proti rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 2. 6. 2004 č. j. 4 C 513/2004-18, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatel projednávaným návrhem brojí proti shora uvedeným rozhodnutím, kterými měl být zkrácen na svých základních právech garantovaných v čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a v čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Současně mělo být porušeno ustanovení čl. 90 Ústavy.

V ústavní stížnosti stěžovatel uvádí, že mu napadené rozsudky Okresního soudu ve Znojmě nebyly nikdy doručeny (od roku 1993 se nezdržuje na adrese svého trvalého pobytu, kde však i nadále bydlí jeho otec a bratr) a ani se nikdy žádného ze soudních řízení neúčastnil; o jejich existenci se dozvěděl až v souvislosti s exekučním řízením vedeným na jeho majetek, které bylo nařízeno usnesením Okresního soudu v Kladně ze dne 25. 10. 2008 ve věci sp. zn. 52 Nc 5019/2008. Osobním nahlédnutím do spisu Okresního soudu ve Znojmě se dne 16. 3. 2009 stěžovatel dozvěděl o existenci dalších soudních řízení o zaplacení peněžité částky z tzv. černé jízdy.

Stěžovatel je přesvědčen, že Okresní soud ve Znojmě porušil jeho výše uvedená základní práva, neboť nedostatečně zjišťoval jeho aktuální pobyt a doručoval listiny na adresu jeho tehdejšího trvalého pobytu, na které se údajně trvale nezdržoval. V důsledku uvedené situace soud ustanovoval stěžovateli opatrovníky buď z řad pracovníků soudu nebo z řad justičních čekatelů k tomuto soudu přidělených. Okresní soud přitom vůbec nezjišťoval, zda není možno stěžovateli ustanovit opatrovníkem někoho z jeho příbuzných (např. rodiče či bratra) nebo z osob nezávislých na soudu.

Okresní soud měl navíc pochybit tím, že ve skutkově obdobných věcech ustanovoval stěžovateli opakovaně opatrovníky, kteří byli v řízení zcela nečinní, a tak evidentně nehájili jeho práva a oprávněné zájmy (v této souvislosti odkazuje stěžovatel na konstantní judikaturu Ústavního soudu). To se projevilo mj. i v tom, že opatrovníci nenavrhovali spojení věcí ke společnému projednání, v důsledku čehož porušil soud dle stěžovatele zásadu hospodárnosti a efektivity soudního řízení.

Dříve než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda podání splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jeho projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. Ústavní soud se proto v dané věci nejprve zaměřil na posouzení otázky, zda je návrh stěžovatele směřující proti rubrikovaným rozhodnutím přípustný, přičemž dospěl k závěru, že nikoli.

Zákonem č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, platným ode dne 8. 1. 2009 a účinným ode dne 1. 7. 2009, došlo ke změnám procesních pravidel občanského soudního řízení, jež z důvodů dále vyložených činí dosavadní judikaturu Ústavního soudu upínající se k postupům obecných soudů při ustanovování opatrovníka osobám neznámého pobytu nepoužitelnou.

Podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků návrh usnesením odmítne, jde-li o návrh nepřípustný. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je návrh nepřípustný, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje.

Podle § 229 odst. 1 písm. h) občanského soudního řádu, ve znění zákona č. 7/2009 Sb., žalobou pro zmatečnost může účastník napadnout pravomocné rozhodnutí soudu prvního stupně nebo odvolacího soudu, kterým bylo řízení skončeno, jestliže účastníku řízení byl ustanoven opatrovník z důvodu neznámého pobytu, ačkoliv k takovému opatření nebyly splněny předpoklady.

Podle § 234 odst. 5 občanského soudního řádu z důvodu zmatečnosti uvedeného v § 229 odst. 1 písm. h) lze žalobu podat ve lhůtě 3 měsíců od doby, kdy se ten, kdo žalobu podává, dozvěděl o napadeném rozhodnutí.

Podle přechodného ustanovení čl. II bodu 11. zákona č. 7/2009 Sb. z důvodu uvedeného v novém ustanovení § 229 odst. 1 písm. h) lze podat žalobu pro zmatečnost i proti rozhodnutí, které bylo vyhlášeno (vydáno) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; běh lhůty k podání žaloby v tomto případě neskončí před uplynutím 3 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Stěžovatel tak ve smyslu shora citovaného přechodného ustanovení může napadnout rubrikované rozsudky okresního soudu ve lhůtě tří měsíců od doby, kdy se o nich dozvěděl. Tato lhůta by tedy skončila - dle tvrzení stěžovatele - dne 16. 6. 2009, avšak ve smyslu části věty za středníkem běh lhůty neskončí před uplynutím 3 měsíců ode dne nabytí účinnosti zákona č. 7/2009 Sb.; ten nabyl účinnosti dne 1. 7. 2009, tříměsíční lhůta proto skončí až dnem 1. 10. 2009.

Stěžovatel tak má k dispozici procesní prostředek, který může čerpat za účelem obrany svých práv (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 7. 2009 ve věci sp. zn. IV. ÚS 1277/09). Odmítnutí ústavní stížnosti tak nemůže představovat denegatio iustitiae, či tvořit jakoukoliv překážku budoucího postupu stěžovatele u obecných soudů.

Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud ústavní stížnost jako nepřípustnou odmítl podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. srpna 2009


Dagmar Lastovecká
soudce zpravodaj


Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 20. 8. 2009, sp. zn. II. ÚS 1258/09 #2, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies