I. ÚS 1238/09

26. 08. 2009, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a soudců Ivany Janů a Vojena Güttlera ve věci ústavní stížnosti stěžovatele K. K., zastoupeného Mgr. Jaroslavem Čapkem, advokátem se sídlem Hradec Králové, Komenského 241, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 9. 2. 2009, čj. 18 Co 530/2008 - 142, a usnesení Okresního soudu v Chrudimi ze dne 23. 9. 2008, čj. 8 C 65/2008 - 121, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.
Ústavní stížností, podanou na poště dne 12. 5. 2009, stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví označených rozhodnutí, kterými byla, podle jeho názoru, porušena jeho základní práva zakotvená čl. 7 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále "Listina"), čl. 11 odst. 1 a 4 Listiny, ve spojení s čl. 1 Dodatkového protokolu č. 1 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Stěžovatel tvrdí, že podle archiválií, dochovaných Národním archivem v Praze, došlo v rámci akce "Omega" k doplňování a pozměňování konfiskačních výměrů úředníky Osídlovacího úřadu a Fondu národní obnovy v Praze. Obecným soudům předložil důkazy o této dodatečné manipulaci s konfiskačními výměry, které by v rámci nového soudního řízení pro něj mohly přivodit příznivější rozhodnutí. Přesto návrhu na obnovu řízení nebylo vyhověno. Obecné soudy tak přispěly k zastřenému vyvlastnění majetku F. K. (otce stěžovatele) bez náhrady. O žalobě na určení vlastnického práva a o žalobě na obnovu řízení rozhodoval JUDr. A. L., který byl v minulosti členem KSČ, a měl být proto vyloučen pro nedostatek nezávislosti.

II.
Z ústavní stížnosti a přiložených listin Ústavní soud zjistil, že stěžovatelův otec se u Okresního soudu v Chrudimi domáhal obnovy řízení, vedeného u téhož soudu pod sp. zn. 8 C 126/2001. Zmíněný okresní soud, usnesením ze dne 23. září 2008, čj. 8 C 65/2008 - 121, návrh na obnovu řízení zamítl. K odvolání stěžovatelova otce, Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 9. 2. 2009, čj. 18 Co 530/2008 - 142, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil.

III.
Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost spolu s napadeným rozhodnutím z hlediska kompetencí daných mu Ústavou, tedy z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti, který je oprávněn zasahovat do rozhodovací pravomoci obecných soudů pouze za předpokladu, že nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě páté Listiny a dospěl k závěru, že není opodstatněná. Přitom opodstatněností ústavní stížnosti je třeba rozumět podmínku, že napadeným rozhodnutím bylo porušeno základní právo nebo svoboda stěžovatele.

Stěžovatel porušení svých shora uvedených základních práv spatřuje ve skutečnosti, že obecné soudy nepovolily obnovu řízení, i když navrhoval dosud neprovedené důkazy, které mohly přivodit, podle jeho názoru, příznivější rozhodnutí ve věci.

Ústavní soud v této souvislosti připomíná, že postup v občanském soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu a výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou záležitostí obecných soudů. Z hlediska ústavněprávního může být posuzována pouze otázka, zda právní závěry obecných soudů nejsou v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními, zda jsou ústavně konformní, či zda jejich uplatnění představuje takový zásah orgánu veřejné moci, kterým už bylo porušeno některé z ústavně zaručených základních práv nebo svobod. Jestliže obecné soudy postupují v souladu s příslušnými ustanoveními občanského soudního řádu, respektují příslušná procesní ustanovení, upravující základní zásady civilního procesu, jakož i záruky transparentnosti a přesvědčivosti odůvodnění svých rozhodnutí, nemůže Ústavní soud učinit závěr, že proces byl veden způsobem, který nezajistil spravedlivý výsledek.

Ústavní soud proto zkoumal, zda hodnocení míry splnění zákonných podmínek pro obnovu řízení ve stěžovatelově případě nevykazuje výše citované nedostatky, způsobující porušení jeho základních práv. Takový zásah však v předmětné věci neshledal.

Podle § 228 odst. 1 písm. a) OSŘ může žalobou na obnovu řízení účastník napadnout pravomocný rozsudek nebo pravomocné usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, jsou-li tu skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy, které bez své viny nemohl použít v původním řízení před soudem prvního stupně nebo za podmínek uvedených v ustanovení § 205a a 211a OSŘ též před odvolacím soudem, pokud mohou přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci.

Obecné soudy se tedy zabývaly především otázkou, zda stěžovatelem či předtím jeho otcem navrhované důkazy ohledně akce "Omega" mají takovou povahu, že pro něj mohou přivodit příznivější rozhodnutí ve věci. Jako takové je však soud prvního stupně ani soud odvolací v kontextu předmětné věci neuznal.

Otec stěžovatele se u Okresního soudu v Chrudimi domáhal určení vlastnického práva k nemovitostem určovací žalobou podle § 80 písm. c) OSŘ, které lze vyhovět pouze za předpokladu, že na takovémto určení je naléhavý právní zájem. Podle stanoviska pléna Ústavního soudu ze dne 1. 11. 2005, sp. zn. Pl. ÚS-st. 21/05 (publikováno pod č. 477/2005 Sb.), však tvrzením vlastnického práva, zejména toho, jež vyžaduje záznam do katastru nemovitostí, v případě absence legitimního očekávání na straně navrhovatele, není naplněna preventivní funkce žaloby podle § 80 písm. c) OSŘ, a tedy ani naléhavost právního zájmu na jejím podání. Uvedeným stanoviskem je při svém rozhodování samozřejmě vázán i I. senát Ústavního soudu.

Z důvodu absence naléhavého právního zájmu na určení vlastnického práva stěžovatelova otce k nemovitostem určovací žalobou podle § 80 písm. c) OSŘ této žalobě nemohlo být vyhověno. Proto jsou okolnosti tvrzeného "pozměňování" konfiskačních výměrů irelevantní, nemohou pro stěžovatele přivodit příznivější rozhodnutí ve věci. Nepředstavují tak skutečnost nutnou pro naplnění podmínek obnovy řízení podle § 228 odst. 1 písm. a) OSŘ. Jinými slovy, stěžovatelem navrhované důkazy tak, jak ve svých rozhodnutích dovodily obecné soudy, nemohou nijak ovlivnit skutečnost, že na základě výše uvedeného stanoviska Ústavního soudu nelze žalobě na určení vlastnického práva otce stěžovatele vyhovět. Nemohou tedy přivodit pro stěžovatele příznivější rozhodnutí ve věci, takže podmínky k zahájení řízení na povolení obnovy řízení nebyly naplněny.

Ústavní soud shledal, že se obecné soudy zevrubně zabývaly všemi podmínkami, nutnými pro povolení obnovy řízení a mírou jejich splnění. V odůvodnění svých rozhodnutí srozumitelně a přesvědčivě zdůvodnily, z jakých důvodů a na základě jakých skutečností návrhu otce stěžovatele na obnovu řízení nevyhověly. Jejich závěru, že poslední podmínka povolení obnovy řízení podle § 228 odst. 1 písm. a) OSŘ, tj. že stěžovatelem nově předložené důkazy nejsou s to pro něj přivodit příznivější rozhodnutí ve věci, nelze z ústavněprávního hlediska cokoli upřít.

Ústavnímu soudu proto nezbylo než ústavní stížnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, odmítnout podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. srpna 2009

František Duchoň
předseda I. senátu Ústavního soudu


Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 26. 8. 2009, sp. zn. I. ÚS 1238/09, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies