ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery
Horčicové a soudců Mgr. Kamila Tojnera a Mgr. Jana Kašpara ve věci žalobce: J.M., proti
žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, sídlem Praha 10, Vršovická 65, o žalobě na
ochranu proti nezákonnému zásahu - omezení platnosti uživatelského jména a hesla pro
přístup žalobce do registru oznámení dle zákona č. 159/2006 Sb.,
takto :
I. Omezení platnosti uživatelského jména a hesla dle § 13 odst. 4 zákona č. 159/2006
Sb. pro přístup žalobce do registru oznámení vedeného žalovaným na dobu 48 hodin
od prvního přihlášení je nezákonné.
II. Žalovanému se přikazuje, aby do 2 měsíců od právní moci tohoto rozsudku odstranil
časové omezení platnosti uživatelského jména a hesla dle § 13 odst. 4 zákona č.
159/2006 Sb. pro přístup žalobce do registru oznámení vedeného žalovaným.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 1.000,-Kč a to do
30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění :
Žalobce se podanou žalobou domáhá ochrany před tvrzeným nezákonným zásahem
žalovaného, který spatřuje v přidělení uživatelského jména a přístupového hesla k nahlížení
do registru oznámení (dále jen registr) vedeného žalovaným v elektronické podobě ve smyslu
§ 13 odst. 2 druhé věty zákona č. 159/2006 Sb. o střetu zájmů (dále zákon o střetu zájmů nebo
jen zákon) s omezením přístupu do elektronického registru oznámení na 48 hodin od prvního
přihlášení, aniž by takový postup měl oporu v zákoně, proto tento zásah žalobce považuje za
protiústavní.
Žalobce v žalobě dále uvádí, že zákon o střetu zájmů žádné omezení časové platnosti
přístupu do registru nepředvídá. Nelze se uspokojit s konstatováním, že zákon nijak příslušný
orgán neomezuje, ale je nutné se zabývat otázkou, zda omezení časové platnosti přístupu do
registru má zákonem předvídaný a racionální účel (viz. nález I. ÚS 1849/08). Opakované
podávání žádosti o udělení uživatelského jména a přístupového hesla do registru
v elektronické podobě nebylo úmyslem zákonodárce vtěleným do důvodové zprávy k zákonu,
podle které existence elektronického registru je motivována snahou umožnit voličům co
nejjednodušší přístup k databázi. Taktéž nelze akceptovat odůvodnění obdobného postupu u
jiných orgánů státní správy. Žalobci je známo, že kratší lhůtu z ministerstev stanovuje pouze
ministerstvo financí, naopak většina ministerstev nijak lhůtu neomezuje. Smyslem
přístupového jména a hesla je zamezení přístupu do počítačového systému, resp. v něm
uloženým datům neoprávněnou osobou.
Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby, nezákonným zásahem může být dle žalovaného
toliko konání. Výstupem pro žadatele o nahlížení do registru oznámení je udělení
uživatelského jména a hesla žadateli pro vstup do registru, tedy faktický úkon spočívající v
umožnění vstupu do registru spravovaného žalovaným. Protože zákon o střetu zájmů
nepředepisuje formu správního rozhodnutí, žalovaný postupoval tak, že povinnost stanovenou
mu v ustanovení § 13 odst. 4 neprodleně splnil. Nebyl tak nezákonně nečinný a nedopustil se
ani nezákonného zásahu, žalobce měl možnost po celou dobu vstupu do registru si data uložit
na svém počítači či jiném nosiči elektronických dat a žalobce s tím byl předem při zaslání
údajů dle ustanovení § 13 odst. 4 zákona o střetu zájmů seznámen. Časovým
omezením pro možnost pracovat s daty tak žalovaný naopak vytvořil stejné či srovnatelné
podmínky pro žadatele osobně nahlížející do registru oznámení s těmi, kterým je umožněn
vstup a práce s daty v elektronicky vedeném registru oznámení.
Smyslem možnosti pořizování opisů a výpisů z registru je dle žalovaného možnost
uchovat si v elektronické nebo listinné podobě údaje zjištěné při nahlížení do registru pro
případné opakované využití, bez nutnosti opakovaného nahlížení do registru. Proto pro účely
nahlížení a opakovaného použití údajů z elektronického registru považuje žalovaný časové
omezení přístupu na 48 hodin od prvního přihlášení do registru za dostačující k naplnění
smyslu a účelu zákona o střetu zájmů, časové omezení platnosti přístupu do registru má
zákonem předvídaný a racionální účel. Dikcí důvodové zprávy k návrhu zákona („Vzhledem
ke snaze umožnit voličům co nejjednodušší přístup k této databázi se navrhuje, aby tato
evidence byla přístupná i v elektronické podobě, pokud budou splněny stanovené
náležitosti.“) je odůvodněn návrh samotné existence elektronického registru, nikoliv
specifické kroky jednotlivých správních úřadů při jeho zpřístupňování. Racionálnost
konstatování žalovaného o shodném postupu jiných správních orgánů spatřuje žalovaný v
tom, že žalovaný není jediným evidenčním orgánem, který omezil časovou platnost přístupu
do registru. Dále žalovaný uvedl, že v případě nemožnosti vyložit určité zákonné ustanovení
gramaticky, se aplikuje logická metoda výkladu, a to i s použitím argumentu per analogiam.
Žalovaný, při respektování účelu a smyslu předmětné právní úpravy, vyjádřeného
zákonodárcem v předkládací zprávě (viz sněmovní tisk č. 1056, IV. Volební období, str. 21,
třetí odstavec k § 13 a 14), použil zmíněnou formu výkladu, veden snahou nevytvářet
výraznou disproporci mezi časovým limitem osob nahlížejících do registru oznámení dálkově
a nahlížejících osobně do jeho listinné podoby, u nichž je z povahy věci možnost nahlížet
limitována konkrétním dnem a pracovní dobou zaměstnanců evidenčních orgánů. Žalovaný
má za to, že napadaným postupem nebyl narušen obsah práva kohokoliv nahlížet do registru
oznámení.
Ze správního spisu tyto rozhodné skutečnosti :
Žalobce dne 7.12.2010 zaslal žalovanému žádost o umožnění přístupu do registru
oznámení v elektronické podobě podle § 13 odst. 3 zákona o střetu zájmů. Dne 11.12.2010
žalobce obdržel od žalovaného uživatelské jméno a přístupové heslo k nahlížení do
elektronického registru, avšak s omezením přístupu do elektronického registru oznámení na
48 hodin od prvního přihlášení.
Ve sdělení ze dne 3.12.2010, č.j. 101653/ENV/10, na které odkazuje odpověď
žalovaného ze dne 13.1.2011 na stížnost žalobce, žalovaný uvádí, že nahlížení do registru
v písemné podobě ze své podstaty není možné koncipovat jako neomezené, je limitováno
pracovními dny a pracovní dobou. Před každým novým nahlížením do písemného registru je
třeba znovu podat žádost o nahlédnutí. Proto obdobný postup byl zvolen i pro nahlížení do
registru v elektronické podobě prostřednictvím datové sítě s omezením na 48 hodin od
prvního přihlášení. Takovýto časový úsek žalovaný považuje za dostatečný. Zároveň zákon o
střetu zájmů v tomto směru evidenční orgány nijak neomezuje. Obdobný postup byl zvolen u
jiných orgánů státní správy.
Městský soud v Praze napadený postup žalovaného přezkoumal v mezích uplatněných
žalobních bodů, jimiž je vázán (§ 75 odst. 2 s.ř.s.), vycházeje přitom ze skutkového a
právního stavu, který tu je ke dni rozhodování soudu (§ 87 odst. 1 s.ř.s.), a věc posoudil bez
nařízení jednání v souladu s § 51 odst. 1 s.ř.s. následovně.
Dle § 13 odst. 1 zákona o střetu zájmů je registr oznámení o činnostech, oznámení o
majetku a oznámení o příjmech, darech a závazcích soubor dokladů podávaných veřejnými
funkcionáři podle § 12 odst. 4; v oznámení veřejný funkcionář uvede své jméno, příjmení,
datum narození, označení orgánu, ve kterém působí, s uvedením funkce, kterou v tomto
orgánu zastává, a údaje požadované podle § 9 až 11 a § 12 odst. 2. Registr vede příslušný
evidenční orgán (§ 14 odst. 1) i v elektronické podobě, není-li dále stanoveno jinak.
Dle odst. 2 téhož ustanovení má každý právo na základě písemné žádosti bezplatně
nahlížet do registru a pořizovat si z něj opisy a výpisy. Do registru je možné nahlížet osobně u
evidenčního orgánu nebo v elektronické podobě prostřednictvím veřejné datové sítě. Dle
odst. 3 písemná žádost musí obsahovat jméno, příjmení, datum narození, trvalý pobyt a adresu
pro doručování žadatele a údaj o tom, zda žadatel bude do registru nahlížet osobně nebo v
elektronické podobě prostřednictvím veřejné datové sítě. Žádost lze podat a) osobně u
evidenčního orgánu, b) prostřednictvím provozovatele poštovních služeb, nebo c)
elektronicky prostřednictvím elektronické adresy podatelny evidenčního orgánu. Dle odst. 4
po ověření žádosti pro umožnění přístupu k registru v elektronické podobě prostřednictvím
veřejné datové sítě udělí evidenční orgán žadateli uživatelské jméno a přístupové heslo do
registru. Sdělit třetí osobě uživatelské jméno a přístupové heslo k nahlížení do registru v
elektronické podobě prostřednictvím veřejné datové sítě je zakázáno.
Nejdříve soud posoudil, zda omezení platnosti uživatelského jména a hesla pro přístup
do registru je zásahem ve smyslu § 82 s.ř.s.
Pro naplnění dikce § 82 s. ř. s. je tak třeba, aby byly splněny následující podmínky:
- tvrzení o přímém zkrácení na právech,
- a to nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením („zásahem") správního
orgánu,
- tento zásah není rozhodnutím,
- a byl zaměřen přímo proti tomu, kdo tvrdí přímé zkrácení na právech, resp. v jeho
důsledku zásahu bylo proti tomu, kdo tvrdí přímé zkrácení na právech, přímo zasaženo,
- trvání takového zásahu či jeho důsledků anebo hrozí-li jeho opakování.
Tyto podmínky přitom musí být splněny kumulativně. Není-li byť jen jediná z uvedených
podmínek splněna, nelze ochranu podle § 82 a násl. s. ř. s. poskytnout.
Samotnou definici zásahu však zákon nepodává, zásah vymezuje pouze obecně, viz výše.
Ostatně obdobně hovoří i dosavadní judikatura, viz např. rozsudek Nejvyššího správního
soudu č. j. 2 Aps 1/2006 - 80, z něhož vyplývá, že definici zásahu zákon neobsahuje, zásah
vymezuje velmi obecně a široce. Přesná definice ani není možná, protože pod pojem zásahu
spadá velké množství faktických činností správních orgánů, ke kterým jsou různými zákony
oprávněny. Jde o úkony neformální, pro které mohou a nemusí být stanovena pravidla, např.
faktické pokyny (typicky v dopravě), bezprostřední zásahy (při ohrožení, při demonstraci,
příkazy ke zjednání nápravy), zajišťovací úkony atd.; tedy obecně úkony, které nejsou činěny
formou rozhodnutí, ale přesto jsou závazné pro osoby, vůči nimž směřují, a ty jsou povinny na
jejich základě něco konat, nějaké činnosti se zdržet nebo nějaké jednání strpět, a to na základě
jak písemného, tak i faktického (ústního či jinak vyjádřeného) pokynu či příkazu. Kromě
neformálnosti samotného zásahu je neformální i donucení v případě nerespektování pokynu či
příkazu (když ovšem i donucení je zahrnuto pod legislativní zkratku „zásah“) ( NSS č.j. 4 Aps
5/06-151).
Přidělení časově omezeného uživatelského jména a hesla pro přístup do registru je
zásahem do práv žadatele, neboť mu tímto sice je umožněn přístup k údajům vedených
v registru, avšak jen na dobu omezenou platností uživatelského jména a hesla. Přidělení
uživatelského jména a hesla není rozhodnutím, je zaměřeno přímo proti žalobci a tento stav
dle tvrzení žalovaného nadále trvá. Jsou tak splněny podmínky řízení dle § 82 s.ř.s. Proto soud
následně posoudil, zda přidělení časově omezeného uživatelského jména a hesla pro přístup
do registru je v souladu se zákonem.
Uvedl-li žalovaný, že zákon o střetu zájmů evidenční orgány nijak neomezuje v určení
rozsahu nahlížení do registru, nutno konstatovat, že čl. 2 odst. 3 Ústavy i čl. 2 odst. 2, čl. 4
odst. 1, 4 Listiny základních práv a svobod určující rozsah oprávnění orgánu veřejné správy je
postaven na zcela opačném východisku, dle kterého je správní orgán oprávněn postupovat
pouze tak, jak mu stanoví zákon, a to za použití restriktivního výkladu. Obecně řečeno, pokud
zákon nestanoví oprávnění správního orgánu omezit právo účastníka, není správní orgán
oprávněn tak učinit. Takovýto závěr však naplatí bezvýjimečně, vždy je nutno přihlédnout
k okolnostem dané věci.
Ust. § 13 odst. 4 zákona o střetu zájmů pouze stanoví povinnost registračního orgánu
sdělit žadateli po ověření žádosti (identifikaci žadatele) uživatelské jméno a přístupové heslo
do registru, aniž by zákon výslovně určil dobu platnosti uživatelského jména a přístupového
hesla. Z textu zákona nijak neplyne oprávnění správce registru omezit dobu nahlížení do
registru. Osobní nahlížení do registru je omezeno úřední dobou správce registru, aniž by však
takový postup správce registru založil rozpor s čl. 2 odst. 2 Listiny a to z racionálního důvodu
takového omezení, který vyvěrá z předvídatelného a přepokládaného chování jak správce
registru, tak i žadatele o nahlížení. Pro posouzení, zda postup žalovaného v rozporu s čl. 2
odst. 2 Listiny překročil zákonný rámec, je nutno poměřit postup žalovaného testem
proporcionality v užším slova smyslu (přiměřenosti), který se v dané věci prolíná
teleologickým výkladem zákona vycházejíc z účelu zákona, konkrétně účelu samotné
existence registru oznámení a případného střetu zákonem chráněných zájmů, zde práva na
informaci a práva na ochranu soukromí.
Účelem zákona o střetu zájmů je preventivní ochrana veřejného zájmu, resp. výkonu
veřejného činitele, před takovým individuálním nebo skupinovým zájmem, který je v rozporu
se zájmem veřejným. Tedy zajistit, aby v takových situacích byl upřednostněn zájem veřejný
a to již signalizováním možného střetu zájmů. S tímto se prolíná požadavek transparentnosti a
otevřenosti dotčených oblastí veřejné správy (viz. část A důvodové zprávy k zákonu č.
159/2006 Sb. : Právním instrumentem, který by měl zajišťovat transparentnost jednání
veřejného činitele je právní předpis, na základě kterého jsou vybraní veřejní funkcionáři
povinni deklarovat své osobní zájmy… Návrh zákona je postaven na východisku poskytnutí
většího prostoru pro veřejnou kontrolu). Aby byl požadavek ochrany veřejného zájmu
naplněn, zákon o střetu zájmů stanoví také veřejnou kontrolu sledovaných (registrovaných)
údajů dotčených adresátů normy (veřejných funkcionářů), která se projevuje nárokem
každého nahlédnout do registru oznámení. Veřejná kontrola pro svou setrvalost může být
účinným kontrolním prostředkem. Pouhé nahlížení do registru bez možnosti iniciace
kontrolních a sankčních mechanismů by vyprázdnilo obsah práva nahlížet do registru i smysl
zákona o střetu zájmů. Zákonem garantované právo nahlížet od registru (§ 13) však nelze
zúžit na právo si pořizovat výpisy a opisy, jak činí žalovaný, jde pouze o jednu složku práva
nahlížet do registru oznámení jakožto politického práva veřejnosti na informace dle čl. 17
Listiny, které může být omezeno pouze principem přiměřenosti a zákonnosti (čl. 17 odst. 5
Listiny).
Vzhledem k technické povaze dálkového přístupu do registru, jenž nevyžaduje krom
přidělení uživatelského jména a hesla další součinnost evidenčního orgánu, soud neshledává
racionální důvod omezit nahlížení do registru prostřednictvím veřejné datové sítě pouze na
určitou dobu. Takové omezení dálkového přístupu není objektivně nijak odůvodněno, neboť
z technického a ekonomického hlediska, zde není překážek zpřístupnit registr bez jakéhokoliv
omezení doby přístupu do registru. Argumentuje-li žalovaný postavením žadatele při osobním
nahlížení, přehlíží odlišná východiska žadatele o osobní nahlížení a žadatele o dálkové
nahlížení, který není nijak omezen co do času i místa nahlížení. Zásadu rovnosti lze aplikovat
pouze na srovnatelné subjekty, tedy takové subjekty, kteřé nejen uplatňují shodná práva, ale
také za alespoň obdobných podmínek. Ostatně žalovaným provedené omezení nahlížení po
dobu 48 hodin není nijak určeno „úřední dobou“ žalovaného, argument rovnosti tak již z toho
důvodu není přesvědčivý.
Žalovaný aplikaci argumentace per analogiam krom odkazu na důvodovou zprávu
blíže nespecifikoval, není zřejmé, v jakém rozsahu měla být uplatněn argument per analogiam
legis nebo per analogiam iuris. Lze usuzovat, že žalovaný namítl „skutkovou analogii“, tedy
srovnání postavení žalobce se žadatelem o osobní nahlížení. „Skutková analogie“ však není
výkladovou metodou zákona, lze setrvat u žalovaným akcentované zásady rovnosti účastníků,
která je však symptomaticky namítána účastníkem nikoli správním orgánem vůči účastníkovi.
V dané věci žalovaný takto argumentoval také ve smyslu racionálního a předvídaného
postupu. Soud však neshledal v postupu žalovaného racionální důvod, neboť zde objektivně
neexistují žádné okolnosti, jež by zakládaly potřebu omezit žadatele o dálkový přístup do
registru oznámení na dobu určitou, zejména na krátkou dobu 48 hodin. Technická povaha
dálkového nahlížení nevyžaduje časovou restrikci. Jakkoli povinnost veřejných funkcionářů je
časově určena datem do 30.6. a také personálně omezena okruhem veřejných funkcionářů dle
zákona o střetu zájmů, není vyloučena aktualizace údajů do registru oznámení již např.
z důvodu změny osoby veřejného činitele, proto zde není dán racionální důvod
proporcionálně neomezit setrvalost nahlížení do registru žadatelem bez toho, aby byl zájemce
povinen opakovaně podat novou žádost o nahlížení do registru, zejména pokud přidělení
uživatelského jména a hesla předchází verifikace žadatele. Sdělení časové omezení přístupu
do registru v okamžiku udělení přihlašovacího jména a hesla není způsobilé založit
předvídatelnost postupu žalovaného, jestliže taková informace nepředchází úkon žadatele o
přidělení přístupu do registru. Nezákonnost postupu správního orgánu není vyloučena ani
případně předchozím poučením účastníka o obsahu a formě takového nezákonného postupu.
Žalovaný nijak nespecifikoval zájem, který by měl být chráněn časově omezeným
přístupem do registru. Ze zákona o střetu zájmu lze dovodit, že zájem veřejného dobra (nejen
práva na informaci, ale i práva na řádný výkon veřejné správy) se dostává do střetu s právem
na soukromí, neboť registr eviduje a zpřístupňuje údaje, které se dotýkají soukromé sféry
veřejných funkcionářů. Avšak již samotným zákonem o střetu zájmů bylo provedeno
poměření výše uvedených chráněných zájmů (3. krok testu přiměřenosti), neboť tímto
zákonem je prolomena ochrana soukromí veřejných funkcionářů, jestliže je stanovena
povinnost veřejných funkcionářů stanovené údaje sdělit, evidenčnímu orgánu povinnost
evidovat a následně zpřístupnit jakémukoliv žadateli. Částečnou ochranu soukromí veřejných
funkcionářů zákonodárce zaručil omezením veřejného přístupu do registru stanovením
podmínky verifikované žádosti (§ 13 odst. 3, 4 - podání žádosti, ověření identity žadatele),
povinností mlčenlivosti (§ 14 odst. 3) a deliktní odpovědností (§ 23). Pokud žalovaný hodlal
časově omezeným přístupem žadatele maximalizovat kontrolu dálkových přístupů do registru
např. z důvodu prevence nebo restrikce deliktní odpovědnosti žadatele dle § 22 odst. 2
zákona, nutno konstatovat, že přístupové jméno dostatečně identifikuje osobu nahlížející a
není tak důvodu dále omezovat dobu dálkového nahlížení do registru.
Vzhledem k výše uvedenému soud provedl pouze test proporcionality v rozsahu
vhodnosti a potřebnosti, kdy soud dospěl k závěru, že omezení dálkového přístupu do registru
udělením časově omezeného přihlašovacího jména a hesla je v rozporu s informačním a
kontrolním účelem zákona o střetu zájmů a zároveň nejsou dány racionální důvody, takto
dálkový přístup omezit, kdy dosažení zákonem limitované ochrany soukromí veřejných
funkcionářů je garantováno ověřením identity žadatele a okamžiku jeho vstupu (nahlédnutí)
do registru. V souladu s příkazem optimalizace, tj. postulátu minimalizace omezení
základního práva a svobody, příp. veřejného dobra, jež lze normativně dovodit z čl. 4 odst. 4
Listiny, má soud za to, že postup žalovaného vykazuje znaky libovůle, neboť popírá účel
dálkového přístupu do registru i účel zákona o střetu zájmů, aniž by byl dán racionální důvod
restrikce dálkového přístupu do registru pouze na určitou dobu. Na základě toho soud žalobě
vyhověl a v souladu s § 87 odst. 2 s.ř.s. určil nezákonnost zásahu žalobce a pro trvání
nezákonného zásahu přikázal žalovanému, aby do 2 měsíců od právní moci tohoto rozsudku
odstranil časové omezení platnosti uživatelského jména a hesla dle § 13 odst. 4 zákona o
střetu zájmů pro přístup žalobce do registru oznámení, neboť omezení platnosti uživatelského
jména a hesla dle § 13 odst. 4 zákona pro přístup žalobce do registru oznámení vedeného
žalovaným na dobu 48 hodin od prvního přihlášení je nezákonné. Vzhledem k přijatému
závěru je nerozhodné, zda obdobně limituje dálkový přístup do registru jiný správní orgán,
jestliže je takové omezení práva nahlížet do registru nezákonné.
Žalobce měl ve věci úspěch, proto mu dle § 60 odst. 1 s.ř.s. vzniklo právo na náhradu
nákladů řízení před soudem, které se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 1.000,- Kč.
Poučení:
Proti rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení.
Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se
sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se
dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na
sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den.
Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě
obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje,
v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo
rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li
stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské
právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro
zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho
internetových stránkách: www.nssoud.cz.
V Praze dne 13.12.2013
JUDr. Ing. Viera Horčicová, v.r.
předsedkyně senátu
